Sedmnáctiletá Davy Hamiltonová má dokonalý život. Pochází z bohaté bankéřské rodiny, hraje na několik hudebních nástrojů, studuje na prestižní střední škole a chodí s jedním z nejobletovanějších kluků. 

Davy sní spoustu snů. O tom, že bude se Zacem navždy. O slavném Julliardu, kde bude příští rok studovat. Sní až do dne, kdy se dozví, že patří mezi „nevítané“. Davy, označovaná za zázračné dítě, je nositelnou THS, takzvaného vraždícího genu.

Davy nepatří mezi nejsympatičtější hrdinky. Počáteční ustrašenost a slabost se dají snadno pochopit. Její naivita spojená se zaslepeností a občasnou arogancí ale brání čtenáři, aby si ji oblíbil. Stejně jako to, že z ní autorka udělala zázračného hudebního génia, ačkoliv to v příběhu nemá žádný hlubší význam. Kdyby si to odpustila, tak by Davy přeci jen působila reálněji a uvěřitelněji.

Příjemněji působí vedlejší postavy z řad nositelů genu THS. Ať už se jedná o okouzlujícího a nebezpečného Seana, který nad Davy drží ochrannou ruku, nebo malého počítačového génia Gila. Žádný z nich ale nedostal v knize víc prostoru, takž jejich charaktery zůstávají dost šablonovité a povrchní.

Sophie Jordan se při vytváření dystopického světa očividně inspirovala tématem druhé světové války. Vyčleňování Nevítaných ze společnosti, jejich označování visačkami a tetováním a budování internačních táborů pro nositele THS – ano, to už tu někdy bylo. V rámci young adult literatury se však jedná o neotřelé a zajímavé téma, které jistě zaujme řadu čtenářů.

Autorčin styl je lehký a svižný, takže se kniha čte rychle a navzdory neveselému tématu snadno. Podařilo se jí zdařile vybudovat znepokojivou atmosféru plnou nejistotu, homofobie, masové hysterie a nesmyslných teorií, které ale většina obyvatel považuje za fakta. Až se chvílema chce čtenáři nad vší tou nespravedlností a nesmyslností vzteky řvát.

Sophie Jordan ale nedokázala potenciál knihy využít a zvolila ho pouze jako odrazový můstek pro poměrně průměrnou dystopii. Příběh klouže po povrchu, chybí v něm hloubka i výraznější gradace. Autorce se také nepodařilo vyhnout některým klišé typickým pro young adult literaturu jako je například bad boy, co nakonec nejspíš nebude vůbec zlý. Jak je pro tento žánr typické nechybí ani trocha romantiky. Milostná linka netvoří kostru děje, což je rozhodně plus, naneštěstí ale příliš nefunguje. U vztahu mezi Davy a Seanem chybí pořádný vývoj a i chemie. Jako by sem byl zařazen pouze proto, že se to u tohoto typu literatury prostě nějaká ta milostná linka očekává.

Nevylepšil to ani konec knihy. Jako by ji autorka chtěla mít co nejdřív dopsanou, takže všechno zázračně vyřešila na pár stránkách a neváhala udělat ani velký skok, jenž budí zdání, že zde prostě chybí celá kapitola. Možná dokonce i několik kapitol.

Nevítaní přinášejí poutavý a nevšední námět a dobře vybudovanou atmosféru, které ale sráží povrchnost příběhu, nesympatická hrdinka a vyloženě odfláknutý konec. V závěru se tak stávají další průměrnou dystopií, ale fanoušci tohoto žánru nový přírůstek jistě uvítají.