Tim je albín, takže se raději straní lidí. Nejlépe se cítí o samotě v pokoji nebo při dálkovém běhu. Doufám, že takhle zvládne i poslední pololetí na Irvingově střední škole, kam nově nastoupil. Všechno se změní ale ještě před začátkem školy. Timovi kvůli počasí zruší let a on se setká s krásnou, sympatickou Vanessou, k níž cítí okamžitou náklonnost. Později zjistí, že Vanessa rovněž navštěvuje Irvingovu střední školu, ale chodí s populárním předsedou čtvrtého ročníku Patrickem.

Duncana čeká jeho vlastní příběh. Musí napsat obávanou esej o tragédii a navíc do školy chodí dívka Daisy, která se mu líbí. Duncan je stále více pohlcován Timovým příběhem a ten začíná ovlivňovat i jeho život.

Esej o tragédii propojuje dějovou linii z pohledu Duncana s Timovým příběhem vyprávěným prostřednictvím nahrávek na cédéčkách. Ducanovy posáže jsou psány ve třetí a Timovy pro v první osobě. Od první stránky je patrné, že dějové linie Tima a Duncana toho mají společného víc, než se na první pohled zdá. Například jednu osudnou noc, kdy se uprostřed zimy něco ošklivě zvrtlo. Kdy tekla krev… Ale co a komu se tehdy ve skutečnosti stalo, se čtenář dozví až v samotném závěru.

Tim patří mezi zvláštní typ hrdiny, který si svou neobvyklostí tak trochu ukradne knihu pro sebe. Právě díky své zvláštnosti, nemusí jeho charakter sednout každému, ale je možné, že mu budete fandit. Duncan zůstává tak trochu v jeho stínu, ale každopádně jde o sympatického a překvapivě uvěřitelného hrdinu. Není to žádný krasavec ani borec, ale normální kluk, co si dělá starosti s tím, jak zaujmout dívku, paří s kamarády a přemýšlí, jak napsat závěrečnou práci, aby prošla.

Esej o tragédii na první pohled zní jako typické klišé, kdy se outsider zamiluje do královny střední školy a jejich lásce stojí v cestě předsudky a dívčin oblíbený a pohledný přítel. Něco z toho skutečně v knize najdete, ale Elizabeth Labanová celý příběh pojala tak, že se jakýmkoliv klišé young adult literatury na míle vzdaluje.

Elizabeth Labanová ovládá spisovatelské řemeslo, takže knihu napsala propracovaným, ale zároveň poutavým a čtivým stylem. Umně kombinuje romantické scény s přemýšlivými a dramatickými, nenápadně dávkuje informace, které vzbuzují ve čtenáři zvědavost a nedočkavost ohledně oné noci, a buduje působivou atmosféru spojující zvláštní kouzlo s tajemstvím. V knize nechybí ani vážnější témata, ale autorka netlačí na pilu a zručně je vplétá do děje.

Esej o tragédii je citlivý, křehký, romantický, ale taky smutný, tajuplný a napínavý příběh. Má taky něco navíc, jisté těžko definovatelné, ale nepopiratelné kouzlo, které mívají jen dobré knihy, na něž budete po dočtení vzpomínat.