V Deníku alchymistky se dočtete, jak je důležité si nezahrávat s nápojem lásky

denik-alchymistky---rec2.jpg

Princezna Evelyn se v den svých osmnáctých narozenin rozhodne použít lektvar lásky na svého nejlepšího kamaráda Zaina. Jenže omylem ho vypije a zamiluje se sama do sebe. Magický Roh svolá všechny schopné alchymisty, aby vyhlásil Divoký hon.

Jedná se o prastarou tradici, kdy alchymisté společně se svými učedníky a hledači vyráží do magické Divočiny s cílem nalézt přísady a pokusit se vyrobit správný lektvar a zachránit člena královského rodiny. Kdo vytvoří správný lektvar, získá nemalou odměnu.

Mezi povolané alchymisty patří i šestnáctiletá Sam Kemiová pocházející z dlouhého a slavného rodu alchymistů. Momentálně ale rodinný podnik s lektvary krachuje, protože trh ovládá mamutí společnost Zoro Aster Corp vyrábějící syntetické lektvar za poloviční cenu.

Sam je tichá a praktická knihomolka, co by radši prožívala dobrodružství prostřednictvím svých knih. Zároveň ale touží zachránit rodinný podnik a trochu i předvést své schopnosti při přípravě lektvarů. Divoký hon jí poskytne příležitost pro obojí. Problém je v tom, že její dědeček se ho odmítá zúčastnit, protože ke královské rodině chová zášť. Sam se nakonec rozhodne do Honu přihlásit sama a společně s hledačkou Kirsty se vydává na dobrodružnou a nebezpečnou cestu. Má ale tvrdou konkurenci, protože Honu se účastní i další alchymisté a samozřejmě také Zoro Aster Corp.

Aby toho nebylo málo, do Honu se zapojí i vyděděná sestra krále, která praktikuje temnou alchymii. Má jediný cíl – sabotovat celý Hon, protože jedině tak si může zajistit královskou korunu pro sebe. A neštítí se skutečně ničeho, aby toho dosáhla. A k tomu všemu ještě Sam zjišťuje, že se jí líbí Zain Aster, její největší konkurent v Honu…

Amy Alward propojila moderní, fantasy a sci-fi prvky. Soupeření tradičních alchymistů se společností Zoro Aster Corp, magický Roh a pod ním počítač s dotykovou obrazovkou, Talentovaní, tedy lidé vládnoucí magií v džínech a chodící na střední školu, teleportování skrz televizní obrazovky… Jo, to mě bavilo. Nejedná se o úplně převratný nápad, ale ve výsledku to působí zajímavě a neotřele.  Škoda jen, že Amy Alward vymyšlený svět lépe neprokreslila, protože neobvyklé prostředí je největší předností knihy.

Deník alchymistky se zaměřuje na hodně mladé čtenáře, čemuž odpovídá i kvalita obsahu. Příběh je dost nevěrohodný a děravý, žádného podrobnějšího popisu se nedočkáte a o hlubší charakteristice postav a jejich vývoji nemůže být ani řeč. Přesto to ale víceméně funguje, protože se celá kniha nese v naivním, lehce pohádkovém ladění. Tomu odpovídá i nenáročný styl psaní (a poměrně velký font písma), takže vám stránky doslova ubíhají pod rukama.

Deník alchymistky má všechno, co by mělo hodně mladé čtenáře zaujmout: nenáročný styl psaní, zajímavý nápad, nějaké to dobrodružství, trochu akce a nebezpečí a samozřejmě i kapku romantiky. Pro starší čtenáře to úplně není, ale… Třeba já Deník alchymistky četla ve chvíli, kdy mě trápily bolesti, a potřebovala jsem něco, u čeho nebudu muset přemýšlet, ale zároveň mě to chytne a bude mě to bavit. A to Deník alchymistky splnil.

Nakonec jsem Deník alchymistky slupla jako lehkou, sladkou pusinku, které mě na chvíli potěšila, ale hlubší dojmy ve mně nezanechala. Akorát nechápu, k čemu je potřeba další díl, když se příběh v Deníku alchymistky uzavřel.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s