Byla nebyla vesnička Gavaldon, z níž každé čtyři roky tajuplný a obávaný Školník unesl dvě děti. Jedno dobré a jedno zlé. To první nastoupí do Školy dobra a to druhé do Školy zla a odsud poputují rovnou do pohádky. V té vesničce žily dvě dívky: ošklivá Agáta a krásná Sofie. A v pohádkách to chodí tak, že kdo je ošklivý, musí být zlý a proradný, a kdo je krásný, musí být hodný a ušlechtilý. Nebo ne?

Ve Škole dobra se připravují adepti na pohádkové postavy, jako jsou královny, princové, rytíři, kmotřičky víly a další hrdinové a laskavé bytosti. Ze Školy zla zase vyjdou čarodějnice, draci, lidožravý obři, vrahové a další padouši. Pokud tedy studenti úspěšně absolvují, což nejspíš nebude tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Agáta je ošklivá, zanedbaná, miluje černou barvu, samotu, morbidní příběhy a bydlí na hřbitově. Sofie je krásná, zlatovlasá, ráda se hezky obléká a poctivě pečuje o svůj zevnějšek. Problém nastane ve chvíli, kdy se proti všem očekáváním Agáta dostane do Školy dobra a Sofie do Školy zla. Netřeba říkat, že ani jedna do své školy nezapadá. Spletl se Školník, nebo pohádková pravidla o ošklivosti a zlu a kráse a dobru pro jednou přestala platit? A co to bude znamenat pro obě Školy i celou pohádkovou říši?

Agáta a Sofie jsou ukázkou toho, že žádný člověk – ani pohádková bytost – nemůže být čistě dobrý nebo zlý. Sofie pod krásnou a pěstěnou tváří skrývá sobeckou, sebestřednou a povrchní povahu. Neváhá měnit své názory, manipulovat s lidmi, lhát, odsunovat svou nejlepší kamarádku na vedlejší kolej a podvádět, aby získala to, co chce. Uvnitř ní ale také doutná zloba a schopnost páchat opravdu proradné činy. Agáta sice trochu tíhne ke zlu – samotné prostředí Školy zla se jí zamlouvá, temná kouzla jí jdou pěkně od ruky a nepotrpí si zrovna na pohádkově usměvavé a dobré chování. Ve skutečnosti má ale laskavou, obětavou a loajální povahu. Bohužel obě dívky v sobě nesou také pořádnou dávku naivity a zaslepenosti, což je nutí stále dokola opakovat své chyby a čtenáři brání v tom, aby si je oblíbil nebo jim fandil.

Mezi největší přednosti Školy dobra a zla patří brilantně vymyšlený svět založený na pohádkových motivech. Ten se autorovi podařilo barvitě vykreslit do nejmenších podrobností. Také jeho práce s pohádkovými klišé na téma dobro, zlo, krása a ošklivost, je originální a nevšední. Nechybí překvapivá odhalení a zvraty, kdy čtenářům ukáže, že ani v pohádkách nemusí být všechno černobílé a předvídatelné.

Soman Chainani zvolil zápletku v podobě klasické bitvy dobra a zla doplněné o tajuplné proroctví, které může navždy změnit pohádkovou říši, a pojal ji s originalitou sobě vlastní.  Naneštěstí se ale nechal svou imaginací příliš unést, protože v druhé polovině příběh působí dost překombinovaně a zmatečně. Knize by neuškodilo výrazné krácení, protože pak by svižněji ubíhala a chování hlavních hrdinek by bylo logičtější a pochopitelnější.

Škola dobra a zla lákavě namixovala nevšední zpracování pohádkových motivů, boj dobra a zla, přátelství, lásku, proroctví a tajemství. Požitek z návštěvy tohoto neobvyklého světa ale čtenáři kazí nesympatické hlavní hrdinky se svým podivným chováním, přílišná rozvleklost, občasná zmatečnost a hned několik ne zrovna logických zvratů. Konec ale zůstal hodně otevřený, takže stejně nezbývá nic jiného, než sáhnout po druhém dílu s názvem Svět bez princů, který vyšel v českém překladu v únoru 2015.