Proroctví bylo naplněno. Helen, Lucas a Orion se nechtěně stali pokrevními bratry a sestrou, takže  se všechny čtyři rody Následníků, potomků bohů z řeckého pantheonu a lidských žen, spojili v jeden. Bohové tisíciletí vězněni na Olympu se mohou vrátit do lidského světa, kde hodlají rozpoutat válku. A Následníci mají otevřenou cestu k nalezení bájné Atlantidy a nesmrtelnosti.

Také ale existuje možnost, že se sympatický Orion, Helenin kamarád a ctitel, stane předpovězeným Tyranem a započne apokalypsu. Helen navíc ve snu zažívá nebezpečně živé vidiny, v nichž nahlíží do neradostných životů svých předchůdkyň Heleny Trojské a královny Ginevry. A pokaždé vidí i předka Lucase, do nějž se zamiluje, ale jejich lásce není přáno.

Josephine Angelini moderně zpracovala legendu o Trójské válce a v současné Americe k ní vytvořila paralelu. Každá z postav v knize musí zaujmout místo některého ze svých předků, ale ne vždycky to musí být to, které všichni očekávali.

Helen se už v druhém dílu s názvem Beze snů stala ukázkovou Mary Sue. V Bohyni byla přeměna dovršena, protože k nemalému arzenálu nadpřirozených schopností přidala další: dokáže ovládat oceán i lidskou mysl, vidět emoce, nahlížet do minulých životů a tvořit vlastní světy. O uvěřitelnosti tady nemůže být řeč, přesto Helen působí sympatičtěji než v předchozích dílech. Chová se sebevědoměji a rozhodněji, i když uvnitř dál zůstává hodnou holkou.

Větší prostor v knize dostaly některé z vedlejších postav. Helenin nejlepší kamarád Matt se ocitá pod nadvládou starobylé dýky, ošidného daru bohyně Thetis, která ho nutí zaujmout místo v rozehrané tragédii, jejž započala Trojskou válkou. Čtenář má také příležitost poznat lépe Hektora, který se sice s Helen pořád špičkuje, ale konečně se stali přáteli. Tomu se do cesty připletla poloviční siréna Andy pronásledovaná samotným bohem slunce Apollonem, co se shodou okolností nebezpečně podobá Hektorovi.

Josephine Angelini píše lehce a čtivě, takže není problém knihu zhltnout na jeden zátah.  V Bohyni není nouze o historii a mytologii, politikaření, propletené milostné vztahy, nechybí ani akce a pár překvapivých zvratů. Autorka navíc přitvrdila, takže čtenáři nemají jistotu, že se jejich oblíbené postavy v pořádku dočkají konce.

V Bohyni dostalo prostor i několik milostných zápletek. Hlavní zůstává milostný trojúhelník mezi Helen, Lucasem a Orionem. Autorka mu naštěstí nevěnovala zbytečně mnoho pozornosti a v závěru ho vyřešila poměrně chytře. Milostné peripetie se nevyhnou ani řadě vedlejších postav, ale stejně jako v řeckých hrách nemusí skončit šťastně.

Josephine Angelini pracuje s řadou dějových linek: boj proti bohům, možnost povstání Tyrana, milostný trojúhelník mezi Helen, Lucasem a Orionem, Mattova proměna, nalezení Atlantidy, romantické propletence mezi vedlejšími postavami a náhledy do minulých životů Heleniných předchůdkyň. Děj ve výsledku působí roztříštěně a chaoticky. Knize by prospělo, kdyby autorka vynechala historické vsuvky týkající se artušovské legendy a zvolila si jednu dějovou linku za stěžejní a tu rozpracovala do hloubky.

Přesto je Bohyně podařeným završením příjemné, i když vesměs průměrné trilogie Proroctví. Tu lze doporučit hlavně mladším čtenářkám, které ocení narážky na řeckou historii a mytologii a nevadí jim milostný trojúhelník ani příliš dokonalá hrdinka.

Recenze byla poprvé publikována na blogu Děti noci.