Osmnáctiletá Celaena Sardothien už rok otročí v solném dolu. Naděje na svobodu přichází v podobě korunního prince, který z ní učiní šampiona v klání o post králova bojovníka. Celaena musí porazit dvacet tři protivníků, což by neměl být problém, když patří mezi nejlepší nájemné vrahy. Jenže někdo začne účastníky klání krutým a ohavným způsobem zabíjet. A zdá se, že má na mušce i Celaenu.

K tomu se u mrtvých a zohavených těl nachází podivné symboly. Ty pravděpodobně souvisí s vílí magií, kterou se současný král snaží vymýtit. Kvůli tomu bez milosti zabíjí všechny potomky vílího národa a vypaluje jejich lesy. Celaena se nenechá odradit a stále více se noří do pátrání po tajích prastaré magie.

Celaena dokáže chladnokrevně zabíjet, ale také ráda čte, obléká si krásné šaty, vychutnává sladkosti a umí hrát na klavír. Dokáže navazovat přátelství, cizí jí není ani soucit a touha pomoci. Nechybí jí také pěkně prořízlá pusa a pichlavý smysl pro humor. Dost často ale působí arogantně, marnivě a chová se zbytečně impulzivně.

Korunní princ Dorian je okouzlující, upřímný a zábavný. Má komplikovaný vztah s otcem a dráždí ho nuda a omezenost na královském dvoře. Nijak netouží po ženitbě, přestože mu matka stále předhazuje vhodné dívky, ale ani se nebrání milostným dobrodružstvím. Problém nastává v okamžiku, kdy se stále více začne zajímat o Celaenu.

Kapitán stráží Chaol Westfall, který dostal na starost Celaenin výcvik, je spíš uzavřený a tišší. Patří mezi spolehlivé a obratné vojáky. V určitých situacích se dokáže chovat i laskavě a příjemně a není mu cizí ani smysl pro humor. Uvědomuje si, že je Caelana i přes svou krásu stále nebezpečnou nájemnou vražednicí, ale stejně se nemůže ubránit tomu, aby se mu nedostala hluboko pod kůži.

Sarah J. Maas píše lehce a čtivě. Dokázala přijít se zajímavě vymyšleným světem, přestože by neuškodilo, kdyby ho více rozpracovala. Ve Skelněném trůnu nechybí ani slušná dávka prastarých tajemství, trocha akce a nadpřirozena a kapka romantiky. Ta má podobu milostného trojúhelníku, protože Celaena dokáže okouzlit prince Doriana i kapitána stráží Chaola. Naštěstí ale není romantické zápletce v knize věnováno zbytečně moc prostoru.

Na Skleněném trůnu je patrné, že se jedná o prvotinu, protože obsahuje celou řadu začátečnických chyb. Příběh není nijak zvlášť promyšlený a vyskytuje se v něm spousta nelogičností a nedotažených témat. Chybí mu také základní dějová linka. Více než soubojům o post králova bojovníka se totiž věnuje magii, šatům a jiskření mezi Celaenou a Dorianem.

Největším problémem Skleněného trůnu zůstává hlavní hrdinka. Celaena patří mezi typické představitelky Mary Sue. Všichni o ní tvrdí, jak je úžasně krásná, chytrá a nebezpečná – a čtenář nechápe, kde na to přišli, protože se tak rozhodně nechová. A to že je nejlepším zabijákem na světě si autorka skutečně mohla odpustit. Celaena se totiž víc než o zbraně zajímá o to, co si vezme na sebe, a jako nájemná vražedkyně působí až směšně neschopně.

Skleněný trůn přinesl atraktivní téma, zajímavý svět, sympatické mužské hrdiny, slušnou dávku tajemství, trochu akce a špetku romantiky. Potenciál knihy naneštěstí stráží neschopná a nepříliš sympatická hlavní hrdinka a děj plný nelogičností a nedotažeností. Pokud se čtenářům ale líbila třeba Selekce nebo Rudá královna, tak mu s velkou pravděpodobností sedne i Skleněný trůn, protože všechny knihy obsahují řadu společných prvků. Nezbývá než doufat, že Sarah J. Maas v druhém díle s názvem Půlnoční koruna příběh pořádně propracuje a vyvede ho ze zrádných vod těžké průměrnosti.