Sofie Collingwoodová patří mezi vášnivé milovnice a sběratelky knih a tento zájem sdílí se svým strýčkem Bertramem. Jenže strýček za velmi podivných okolností umírá a Sophie má podezření, že to nebylo nehoda. Postupně přichází na to, že strýčkova smrt souvisí s jistou knihou, která by v literárním světě mohla způsobit skandál.

Sophie se přestěhuje do Londýna, najde si práci v antikvariátě a hned první týden se na ni obrátí dva sběratelé s tím, že mají zájem o druhé vydání nudné a trochu obskurní knihy – Malá kniha alegorických příběhů, kterou v  18. století napsal jistý reverend Richard Mansfield. Winston, první sběratel, očividně jeví o Sophii víc než jen profesionální zájem a na pátrání po knize mu zase až tolik nezáleží. Zato druhý sběratel neváhá Sophii vyhrožovat, aby ji ani nenapadlo přenechat Malou knihu alegorických příběhů Winstonovi.

Aby toho nebylo málo, tak Sophie nemá jasno ani ve svém osobním životě. Ještě v Oxfordu se seznámí se svérázným Američanem Ericem Hallem, s nímž sdílí lásku k literatuře a především k Jane Austenové. Jenže Eric má v plánu cestovat po Evropě a jejím životem se pouze mihne, i když si nadále staromódně posílají dopisy.  Na druhou stranu ji silně přitahuje pohledný a okouzlující sběratel Winston, který má jednu neoddiskutovatelnou výhodu – stejně jako ona bydlí v Londýně.

Druhá dějová linie čtenáře zavádí na přelom 18. a 19. století a dává mu nahlédnout do života samotné Jane Austenové. Jane trápí čin, který spáchala ještě jako dítě. Její přítel reverend Richard Mansfield přichází s kreativní formou pokání – Jane musí napsat povídku o klamných a zavádějících prvních dojmech, kterou posléze uveřejní v jeho sbírce alegorických příběhů. Jenže Jane se nápad na příběh o rozdílných sestrách Bennetových zalíbí natolik, že se ho rozhodne rozpracovat jako plnohodnotný román.

Sophie patří mezi sympatické hrdinky. Je sečtená, inteligentní, nechybí jí ani pořádná dávka smyslu pro humor. Možná trpí trochu přebujelou fantazií vinou přemíry knih, ale možná ve skutečnosti vidí víc než ostatní. Jen když dojde na muže, působí dost nerozhodně a zaslepeně.

Winston ani Eric bohužel nedostali v knize dostatečný prostor. Winston dokáže být okouzlující, ale taky dost nevyzpytatelný. Eric sice nepostrádá výřečnost a smysl pro humor a zdá se, že mu na Sophii opravdu záleží, ale občas se zase chová dost neodbytně nebo si dělá nevhodnou legraci.

V Prvních dojmech nechybí osvědčená kombinace tajemství, romantiky, trochy historie a slušné dávky ironického smyslu pro humor. Navíc se Charlie Lovett od své prvotiny Dobrodružství milovníka knih vypsal, takže příběh plyne svižně a lehce. Čtenářům nebude dělat problém se do knihy začíst a nechat se jí pohltit. Obě dějové linie se pěkně doplňují, i když události ze současnosti jsou přeci jen asi o špetku zajímavější.

K dokonalosti Prvním dojmům ale bohužel pořádný kus chybí. Romantická zápletka má podobu milostného trojúhelníku. Vzhledem k tomu, že První dojmy jsou ale poctou Pýše a předsudku od Jane Austenové, tak se tu vybírání mezi dvěma muži prostě muselo objevit. Větším problémem zůstává celá ústřední zápletka, která je dost průhledná, takže většina čtenářů dokáže lehce přijít na to, kdo za vším stojí. Navíc Sophiina volba mezi dvěma muži z ní dělá hormony poblázněnou a zaslepenou ženu, jinak by jí to vzhledem k její inteligenci dávno muselo dojít.

První dojmy patří mezi příjemné a čtivé oddechovky vyprávějící o tajemství, literatuře a lásce. Potenciál knihy ale stráží nedotažená ústřední zápletka a nevěrohodný milostný trojúhelník. I tak lze První dojmy doporučit všem, kdo mají rádi knihy a Jane Austenovou a chtějí něco nenáročného na čtení.