Jefferson Tayte se živí jako genealog. Momentálně pracuje na vytvoření rodokmenu rodiny Fairbornů. Problém je v tom, že jistí členové rodu beze stopy zmizeli z historických záznamů. Tayte má podezření, že s nimi někdo manipuloval, aby zakryl ošklivé tajemství. Jenže se ukáže, že to tajemství sahá až do současnosti – a nejenom Tayteovi půjde o život.

Rok 1783. James Fairborn zůstal věrný anglické koruně, a tak se po válce o nezávislost vrací zpět do Anglie. Bere s sebou manželku Eleanor a své tři děti. Jenže v roce 1785 se žení se Susan, s níž má později další dva potomky. Co se ale stalo s jeho první ženou a jejími dětmi? Pokud všichni zemřeli, tak proč o tom neexistuje žádný historický záznam? Vypadá to, že si někdo přál existenci Eleanor a jejích dětí zatajit. Tayte se noří do pátrání, ale hned vzápětí mu kdosi dá dost nevybíravým způsobem – ranou do hlavy – najevo, že si nepřeje, aby se šťoural v minulosti rodu Fairbornů.

Jefferson Tayte není žádný superhrdina. Má nadváhu a slabost pro sladkosti. Taky trpí panickou hrůzou z létání, což mu komplikuje život i práci. Přesto se nenechá odradit, protože každá záhada, kterou vyřeší, mu dodává víru, že jednou najde své biologické rodiče.

Do příběhu se postupně zapojí i skupinka vedlejších postav. Amy Fallonová, jejíž manžel zmizel za záhadných okolností krátce poté, co jí řekl, že odhalil jisté tajemství. Mladý a ambiciózní genealog Schofield, co s Taytem soupeří a dýchá mu za krk. Nebo hyperaktivní odbornice na starožitnosti Julie Kapowská, která se snaží najít životní lásku a zdá se, že o Tayta jeví romantický zájem.

Tayte však neměl čas poddat se bolesti. Usadil se na sedadle řidiče, sešlápl spojku, zařadil dvojku a připravil se auto nakopnout, vtom ale zpoza zatáčky před ním vyjel traktor a mířil rovnou na něj. Tayte trhl za ruční brzdu a auto prudce zastavilo, čímž se ocitl znova na začátku. Jenže teď měl ještě míň času, křoví ho uvěznilo ve voze a kotník ho bolel tak, že si byl jistý, že bude potřebovat sádru. Frustrace ho zasáhla silou kulky. Dolehla na něj tak, že se bez života svezl na volant.

„Co to tu vyvádím?“ zaječel. Donutil se narovnat a zakřičel: „Proboha, jsem genealog!“

Stopy v krvi, str. 200

Stopy v krvi přinášejí prolínání současnosti a historie, tajemství, akci, nebezpečí i náznak romantiky. Steve Robinson píše velmi lehce, takže se Stopy v krvi čtou prakticky samy. Na zajímavosti jim přidává téma genealogie, kdy hrdina odhaluje tajemství v rodokmenu rodiny. Škoda jen, že autor tento slibný nápad příliš nevyužil a o genealogii se skoro nic nedozvíme.

Steve Robinson pracuje s nijak originálními, ale prověřenými prvky. Jenže celý ten koktejl namíchal trochu nešikovně. Nevěnuje se pouze Taytovu pátrání, ale občas si odskočí k vedlejší dějové lince nebo do historie. Jednotlivé části vyprávění se střídají dost chaoticky a kniha tak ztrácí tempo.

Největším problémem ale zůstává to, že Steve Robinson vyzrazuje zásadní informace. Ta odhalení, která čtenáře mohla nechat zírat s pusou dokořán, jsou tu prohozena jen tak mezi řečí. Čtenář je proto prakticky po celou dobu o několik kroků napřed před Jeffersonem Taytem, což snižuje napětí. Navzdory tomuto spoilerování si ale celkový obraz toho, co se stalo a kdo byl za co zodpovědný, složíte až na samém konci. Za to palec nahoru.

Pro mě osobně byly Stopy v krvi spíše zklamáním. Nesedlo mi chaotické uspořádání příběhu i proměnlivé tempo vyprávění, kvůli čemuž jsem se nedokázala do příběhu ponořit. Pokud ale máte plné zuby konspiračních thrillerů odhalujících šokující tajemství církve či templářů, tak po Stopách v krvi můžete sáhnout. Nejedná se sice o nijak převratný či vybroušený počin, ale jako nenáročné a dobrodružné čtení na víkend fungují.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu Arara.cz.