Agnes Edinové se rozpadl život. Během jediného dne přišla o práci v luxusní restauraci i o přítele, s nímž čtyři roky žila. Agnes neví, co si má s nastalou situací i se životem počít. Jediné, co ví, že nechce dělat kroky zpátky, ale jít dopředu.

Nová šance se jí naskýtá ve chvíli, kdy potká bývalého kolegu Kallea, který si otvírá vlastní restauraci. Pro Agnes je to příležitost uplatnit své zkušenosti, přirozené organizační schopnosti a kreativní nápady. Jenže restaurace teprve otevírá, nemá žádnou reklamu a zákazníci se zrovna nehrnou. Udrží se nad vodou a s ní i Agnes, nebo obě půjdou ke dnu?

K tomu se objeví zpráva, že nejslavnější recenzentka Lola se o Kalleho nové restauraci chystá psát článek. Problém je v tom, že nikdo neví, jak Lola vypadá, takže se na ni nemohou připravit. Klid Agnes není dopřán ani v soukromém životě. O patro níž se nastěhuje nový soused David, který jí svým hudebním vkusem znepříjemňuje život. Problémy se nevyhýbají ani její rodině a nejlepší kamarádce. A nakonec se na scéně objeví i její nevěrný přítel Tobias, co by si očividně přál, aby ho vzala zpátky…

Navzdory tomu, že Agnes pracuje v restauraci, působí dost introvertně. V práci je schopná, rozhodná a sršící nápady. V soukromí ale dává přednost klidu a tichu. Každá žena, která už zažila nějaké ty životní vzlety a pády, si najde s příběhem Agnes určitou podobnost. Přesto postava Agnes působí až příliš obyčejně a nedokáže čtenáře přimět, aby jí fandil.

Nechybí ani pestrá skupinka vedlejších postav. Agnesin soused David co chodí jíst k ní do restaurace a zdá se, že se o ni zajímá. Její nejlepší kamarádka Lussan, co příliš pracuje, pije a navazuje naprosto nevhodné vztahy se zadanými muži. Bývalý a nevěrný přítel Tobias, co se živí jako muzikant a působí jako prvotřídní zmetek a vyžírka. Nebo její rodiče, co si na stará kolena založili webovou stránku o své zahradě a našli se v tom.

Kajsa Ingemarsson přinesla milý, citlivý a dojemný příběh, který jistě osloví všechny, kdo za sebou mají už nějaké ty životní vzlety a pády. Vypráví o životních prohrách a ztrátách a o tom, jak se s nimi vyrovnat. O nových šancích a příležitostech. O přátelství, nesnadných rodinných vztazích i lásce. Vše se odehrává na pozadí hektického provozu nové restaurace, který autorka vykreslila věrohodně a barvitě – anebo to tak alespoň připadá čtenáři, jenž v žádné restauraci nepracoval. Kajsa Ingemarsson navíc píše lehce a čtivě, takže Sny o vůni citronů zhltnete jako jednohubku.

Škoda jen, že Kajsa Ingemarsson dějovou linku s recenzentkou Lolou, která tvoří podstatnou část příběhu, nechala vyšumět do ztracena. Taky konec je až příliš rychlý a otevřený na to, aby uspokojil všechny čtenářky. Pro mě osobně se stal největším problémem český překlad, který působí dost kostrbatě a rušivě.

Sny o vůni citronů se řadí mezi poměrně reálné, trochu smutné, trochu komické, trochu romantické romány pro ženy. Určitě si v nich najdete nějakou podobnost s vlastním životem a možná vás to donutí přemýšlet o tom, jestli taky nenastal čas posunout se dopředu a dát šanci novým příležitostem.