Sedmnáctiletá Annabel hrála v televizní reklamě středoškolačku, co má všechno: pohledného přítele, spoustu přátel, krásných šatů, zábavných koníčků a rušný společenský život. Opak je ale pravdou. Od události na konci školního roku se stala společenským vyděděncem, její nejlepší kamarádka Sophie ji nenávidí, trpí úzkostmi a skrývá ošklivé tajemství.

Annabel se trápí tím, že anorexie její starší sestry Whitney rozvrátila rodinu a že by mohla znovu nastartovat deprese její matky. Sama skrývá hrozné tajemství, což ji ničí, ale nehodlá své rodině přidělávat další starosti, takže raději mlčí. Ve škole to není žádný med, protože bývalá nejlepší kamarádka Sophie má pro ni jen oslovení „děvko“ a ostatní lid se jí straní a šuškají si o ní. A ani práce modelky, které se věnuje od dětských let, ji už nebaví a ráda by s ní skončila, jenže netuší jak.

Všechno se začne trochu zlepšovat, když Annabel potká Owena Armstronga, trochu děsivě vypadajícího samotáře, co má problémy se zvládáním vzteku a miluje obskurní hudební žánry. Postupně se začínají sbližovat, ale může něco takového vyjít, když Owen za každou cenu říká pravdu, zatímco Annabel skrývá víc než jedno tajemství?

Annabel patří mezi hodné holky, nejde ale o žádné plochý slušňácký charakter, jak to bývá v ya literatuře často zvykem. Prostě ji vychovali k tomu, aby byla hodná. Kvůli tomu nechce nikomu působit starosti a smutek, netrpí výbuchy vzteku a bojí se konfrontací. Raději o svých problémech mlčí, než aby riskovala, že něco pokazí – i když ono se to dost často pokazí i tak. Annabel ale působí velmi lidsky a uvěřitelně. Chová se víceméně tak, jak by se hodná středoškolačka chovala ve skutečnosti – občas vyrazí na nějakou tu party, napije se piva a kvůli kamarádství přivírá oči nad tím, co se jí nelíbí.

Owen na první pohled působí jako typický napravený bad boy. Měří skoro dva metry, takže budí trochu hrůzu, utíká do samoty vyplňované dost zvláštní hudbou a má problémy se zvládáním vzteku, které vedou k tomu, že mu občas vylétne pěst. Ani tady ale nejde o žádný plochý a klišoidní charakter. Owen je sympaťák, co opovrhuje komercí, poznamenal ho ošklivý rozvod jeho rodičů a k šílenství ho dohání mladší setra posedlá módou, ale přesto má svou rodinu rád a záleží mu na ní. Bojuje se sklony ke vzteku a agresivitě, na které mu otevřeně lidem říkat, co si myslí, i když se to všem nemusí líbit.

Plasticky a uvěřitelně jsou vykresleny i vedlejší postavy: Annabelini rodiče, její starší sestra Kirsten, co příliš mluví, i mlčenlivá a těžko pochopitelná Whitney trpící anorexií, Owenova modelingem a celebritami posedlá sestra Mallory, nebo jeho kamarád, co do sebe nechává mlátit při trénincích boxu a sní o holce, co ho jednou praštila…

Sarah Dessen píše čtivě a chytlavě, takže se do knihy začtete a velmi pravděpodobně ji pustíte z ruky, až ve chvíli kdy bude přečtená. Příběh plyne pozvolna a vlastně se toho v něm moc neděje, přesto neskutečně rychle utíká. Současná linie se prolíná s flashbacky, které se vrací k počátkům Annabelina ne zrovna šťastného přátelství se Sophií nebo k její rodině a anorexii její sestry. Dohromady se prolínají a vytváření pestrý, přesto pořád uvěřitelný příběh.

Na napětí mu přidává i to, že čtenář přesně neví, co se Annabel stalo, i když mnozí si to lehce domyslí. Cílem Poslouchej! totiž není šokující odhalení, které je má rozplakat, ale myšlenka, jak se s něčím takovým vyrovnat. Hlavním tématem Poslouchej! nejsou ani hudba, ani Annabelina tajemství. Sarah Dessen se zamýšlí nad tím, proč tam málo říkáme pravdu a často se uchylujeme k milosrdným a pohodlným polopravdám a mlčení – a nad tím, co to dělá s našimi životy a vztahy.

Sarah Dessen napsala velmi čtivý a uvěřitelný příběh s plastickými charaktery, opravdovými problémy a špetkou nenásilné romantiky.  To z Poslouchej! dělá na poli young adult literatury vcelku netradiční, ale rozhodně vítaný počin, který si klidně mohou přečíst i starší čtenářky.