Sedmnáctiletá Bianca Piperová je chytrá, cynická, pro nadávku nejde daleko a na lásku nevěří. Zato věří na nenávist, kterou chová ke školnímu playboyovi Wesleymu Rushovi. Obzvlášť poté, co jí oznámí, že je OTKA – Ošklivá tlustá kamarádka. Nejslabší a nejošklivější z trojlístku nejlepších kamarádech, které díky ní vypadají hezčí.

Bianca nemá na růžích ustláno. Její první kluk, kterého milovala, s ní nepěkně zametl, a teď se navíc vrací do města i se svou snoubenkou. Spolužák Toby, do nějž je už nějakou dobu zakoukaná, má očividně holku a myslí to s ní vážně. Ani doma to není žádný med. Biančina matka stále častěji jezdí na služební cesty a Biance je jasné, že se blíží rozpad její ne zrovna funkční rodiny. Obává se, jak to vezme její táta, který stále předstírá, že se nic neděje, navíc když se v minulosti potýkal se závislostí na alkoholu. A k tomu ji v každou chvíli v hlavě straší to strašné slovo OTKA.

Bianca chce od všeho aspoň na chvíli utéct a zapomenout na starosti. Jako nejlepší rozptýlení se proti vší logice ukáže Wesley Rush. Bianca ho doopravdy nesnáší, protože je pohledný, bohatý, arogantní, holky se kolem něj točí a on toho využívá a střídá je častěji než ponožky. Nesnáší ho do chvíle, kdy ho v nějakém pomýlení smyslů políbí… Ze začátku to vypadá jako dobrý nápad, protože jí polibky a sex s Wesleym přinesou vítané rozptýlení, jenže vztahy bez závazků nikdy dlouhodobě nefungují…

Hlavním tématem OTKY jsou vztahy ve všech možných podobách, od rodinných, přes kamarádství, až ke vztahům bez závazků i se závazky. Kody Keplinger si pohrála nejenom s romantickými i neromantickými vztahy, ale také s tématem kamarádství, protože Biančiny kamarádky nejsou žádné mrchy, co by ji využívaly a zvyšovaly si tak sebevědomí. I vztah mezi Wesleym a Biancou se vyvíjel pomalu a nenásilně (když pomineme fakt, že začal v posteli), přes postupné porozumění a důvěřování tomu druhého, až k tomu, že jim na sobě začalo záležet.

OTKA má pověst realističtější romance pro náctileté. To splňuje jen z části, protože i zde se objevují klišé v podobě neodolatelného školního playboye, který nakonec není takový hajzl, jak vypadá, ne úplně atraktivní hlavní hrdinky, práce na společném školním projektu a rodinných dramat. Kody Keplinger ale všechno zpracovala vtipně, s ironií a nadhledem, že to jako klišé vlastně nepůsobí.

Z nějakého záhadného důvodu jsem si OTKU nechtěla přečíst. Až do chvíle, kdy jsem si přečetla ukázku a nahlas se rozesmála. Pak mi bylo jasné, že tohle je knížka přesně pro mě. A taky že jo. Těžko vám budu popisovat, jak moc mě OTKA bavila. Důkazem budiž, že jsem ji přečetla za jediný den. Prostě jsem musela číst dál, dost často jsem se u toho nahlas smála nebo se jenom přiblble usmívala. Ano, OTKA je pořád romantickým čtením pro mladší čtenáře, ale taky je napsaná svižným a chytlavým stylem a protkaná humorem a ironií. Takže jako oddychové letní čtení naprostý ideál. A já pořád dumám, proč u nás od Kody Keplinger nevyšly další knihy. S chutí bych po nich sáhla.

P. S. Pokud vám v knihách vadí vulgarita, tak si u OTKY dejte pozor. Bianca dokáže použít i několik sprostých slov jedné větě. Obzvlášť, když myslí na Wesleyho, což je docela často:)