Mezi Svobodnými městy a Odříznutým trůnem vypukne válka. Pro pány, co jí rozpoutali, málo významná. Přesto krutě ovlivní životy obyčejných lidí.

Cithrin bel Sarcour přišla jako dítě o rodiče, takže ji vychovává Medejská banka. Její mistr nechce, aby bohatství banky padlo do rukou nepřátelských vojsk, a tak Cithrin pověří nebezpečným úkolem. Převlečená za chlapce musí z města propašovat poklad dřív, než k jeho branám dorazí nepřátelská armáda. Cithrin je chytrá a v bankovnictví se vyzná jako málokdo, ale dokáže zvládnout roli vozky a překonat všechna nebezpečí, která jí na cestě hrozí? Obtloustlý Geder Palliako by nejraději překládal spekulativní eseje pěkně v teple domova. Místo toho je jako syn nízkého šlechtice povolán do armády, kde trpí nepohodlím, posměchem a šikanou.

Kapitán Markus Wester patří mezi válečné hrdiny a nemá o válce žádné iluze. V žádném případě se nehodlá zapojit do nevýznamné válečné šarvátky. Proto se nechá najmout jako ostraha karavany. Problém je v tom, že hned první den přijde o všechny najaté muže a zbyde mu jen pobočník Yardem. Markus se ale nevzdává a vymýšlí lest, kdy místo vojáků najímá hereckou kumpanii. Dawson Kalliam, věrný služebník Odříznutého trůnu, zase spřádá složité dvorské intriky s cílem ochránit svého krále a zabránit rozpadu království, o něž usiluje mocichtivá šlechta.

Markus s karavanou a herci předstírající, že jsou vojáky, vyráží na cestu. Přitom nemá ani tušení, že mladý, nešikovný a tichý vozka Tag je ve skutečnosti dívka Cithrin a že místo vlny veze poklad, pro který by mnozí vraždili. Geder je svým velitelem vyslán, aby poklad nalezl. A Dawson dál intrikaří, i když by ho to nakonec mohlo stát krk. Jenže tohle všechno je teprve začátek mnohem většího dobrodružství.

Dračí cesta se řadí mezi realistickou fantasy inspirovanou drsným středověkem. Daniel Abraham čtenářům přinesl promyšlený svět obývaný třinácti různými rasami, z nichž pouze jedna připomíná lidi, s vlastní historií, národy a zvyky. Magie se v příběhu objevuje pouze okrajově a v náznacích.

Mezi největší přednosti Dračí cesty patří mnohovrstevnaté postavy, zajímavě vymyšlený svět a nepředvídatelný děj, v němž není nouze o překvapivé zvraty. Žádný z hrdinů není černobílý, každý má své dobré i špatné stránky, jen některý víc než jiný. Navíc se všechny postavy vyvíjí, což je patrné hlavně u Cithrin a Gedera, takže na konci své původní já připomínají už pouze mlhavě.

Daniel Abraham se inspiroval slavnou sérií Píseň ledu a ohně, což je hlavně v kapitolách vyprávěných z pohledu Dawsona zřejmé. A to dokonce i mně, která jsem četla pouze Hru o trůny. Naštěstí ale včas našel sílu jít si vlastní cestou a čtenářům přináší středověkou fantasy bez temného ladění a přemíry násilí, smrti a erotiky. Daniel Abraham prostě není G. R. R. Martin, což ale třeba po mě bylo jednoznačně plus.

Přesto mě Dračí cesta nedokázala chytit a už nepustit. Příběh se vyvíjí postupně, tempo vyprávění je pomalé a místy až rozvláčné. Tomu ještě napomáhají kapitoly psané z pohledu šesti různých postav. Přiznám se, že tenhle koncept mi moc nesedí a i tady jsem s ním měla problém. Některým hrdinům jsem totiž fandila (Cithrin a Markus), jiní mi ale lezli na nervy (Geder) a další mě nedokázali zaujmout (Dawson). Dělalo mi tudíž problémy prokousat se kapitolami s méně oblíbenými hrdiny a alespoň ze začátku jsem měla tendenci Dračí cestu odkládat.

Ocenila bych, kdyby Daniel Abraham v dalším díle ubral na politikaření a přidal nějakou akci a napětí, aby tak příběh získal svižnost a spád. Samozřejmě těžko říct, jestli se toho dočkám. Ale doufat můžu. Přesto Dračí cestu v závěru hodnotím jako zdařilý úvod do nové série. Sice ještě není dokonalá, ale jedno je jisté: díky nepředvídatelnému ději a vývoji postav se v dalších dílech máme na co těšit.