Dvojice salzburských vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenniger dostávají nový případ. V kempu byl nalezen mrtvý mladý pár. Muž byl zastřelen, žena uškrcená. Vypadá to jako společná sebevražda milenecké dvojice, případně jako vražda a následná sebevražda. Jenže Beatrice na tom něco nesedí. Je přesvědčená, že tihle dva lidé spolu nechodili. A že to byla vražda.

Důkazy jí brzy dávají zapravdu. Tihle dva lidé měli společné pouze to, že patřili do facebookové skupiny Poezie žije. Beatrice se pod falešným jménem připojí ke skupině a brzy si uvědomí, že se zde děje něco divného. Na stránce se objevují temné básně pojednávající o smrti a s nimi nesouvisející fotografie míst v Salzburku. A lidé patřící do této skupiny začínají za podivných okolností umírat…

Šestatřicetiletá Beatrice má ale starosti i v soukromém životě. Snaží se urovnat nesnadný vztah s bývalým manželem Achimem, který ji obviňuje z rozpadu manželství a zanedbání mateřských povinností, což se jí uprostřed náročného případu zrovna moc nedaří. Taky se snaží věnovat svým dvěma dětem – Mině a Jakobovi. Aby toho nebylo málo, tak na povrch čas od času vypluje i trauma z nedávného případu, kdy při pronásledování vraha málem přišla o život. Navíc si uvědomuje, že zvláštní chemie mezí ní a jejím kolegou Florinem sílí. Jenže ona má život složitý víc než dost a Florin udržuje vztah na dálku. K tomu se ve virtuálním i v reálném světě pohybuje vrah – a na Beatrice je, aby ho dopadla.

Slepí ptáci jsou pokračováním thrilleru Pět, který se věnoval geocachingu, tedy hledání pokladů pomocí GPS, akorát v morbidnější verzi. Ve Slepých ptácích si Ursula Poznanski zvolila téma populární sociální sítě Facebook.

Ursula Poznanski zdařile spojila detektivní zápletku s problematikou sociálních sítí a kapkou poezie. V knize se plynule střídají pasáže z policejního vyšetřování, s příspěvky na facebookové stránce Poezie žije a střípky ze soukromého života Beatrice, takže si v ní každý čtenář najde to svoje. Příběh svižně plyne, stránky vám doslova ubíhají pod rukama a vy čekáte, kdo bude vrah. Upřímně, byla jsem blízko, ale nakonec se ukázalo, že případ je mnohem zamotanější, než jsem si myslela, a autorka mě pěkně převezla. Nechybí ani lehký náznak romantiky. Někdo namítne, že jisté city mezi dvěma detektivy jsou klišé (a bude mít pravdu), ale já si na to milostné napětí a jiskření prostě potrpím. I když ve Slepých ptácích je těch jiskřiček opravdu poskrovnu.

I na thrillerech pro dospělé je patrné, že se Ursula Poznanski dříve věnovala young adult literatuře. Styl je totiž poměrně jednoduchý, autorka se nezabývá podrobnějším popisem prostředí, vyšetřovacích postupů nebo fungování sociálních sítí. Stejně tak neposkytuje téměř žádný prostor vedlejším postavám, což je škoda. V Pět mě to poněkud zaskočilo, teď už jsem věděla, do čeho jdu, takže mi to nevadilo.

Slepí ptáci patří mezi čtivé a svižné thrillery ozvláštněné tématikou sociálních sítí a poezie. Nezařadí se sice mezi mé nejoblíbenější thrillery, protože v daném žánru existují propracovanější romány, ale jelikož zbožňuju propojení detektivního vyšetřování s problematikou moderních technologií, tak jsem si čtení Slepých ptáků báječně užila. A chci třetí díl s názvem Hlasy, protože Ursula Poznanski mě prostě baví a jsem zvědavá, co si na nás zase přichystala.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Databázi knih.