V prosinci jsem přečetla deset knih. Byl to náročný měsíc, hlavně psychicky, ale zase jsem měla od Vánoc až do Silvestra volno  – a řeknu vám, potřebovala bych ho tak ještě třikrát. Co se týče knížek byl ale prosinec nečekaně úspěšný – ať už kvantitou nebo kvalitou…

Jako první jsem si dala re-reading Jiskry v popelu. Miluju to prostředí, postavy i styl, takže mi nevadilo, že se jedná o temnější příběh, což obvykle moc nemusím Poprvé jsem jí dala 4 hvězdičky, teď to bylo jasných 5. Ještě že mám doma druhý díl:)

Pak jsem tu temnotu musela vyvážit nějakou romantikou a pustila jsem se do knížky Má mě rád, nemá mě rád. Bylo to milé, svižné, vtipné, romantické a správně roztomilé. Prostě dobrá, ale ne hloupá a klišoidní romantika, takže doporučuju.

Romantické naladění trvalo, tak jsem se vrhla na Polibek v New Yorku. Navíc jsem si říkala, že už bych se mohla naladit na ty Vánoce. Nedopadlo to. Ani to naladění, ani kniha. Nebyl to vůbec vánoční příběh, klidně by se mohl odehrávat v červenci, a sám o sobě byl povrchní a plytký. Takže zklamání.

Usoudila jsem, že romantika je fajn, ale zase jsem dostala chuť na co temnějšího. Píseň zimy byla perfektní volbou. Tajuplný, magický a temnější příběh inspirovaní písní o Králi duchů, navíc napsaný skoro až poetických stylem. Ano, prosím. Chci druhý díl (a on dokonce bude, protože Coobo k němu koupilo práva, hip hip hurá). 

Před Vánoci jsem dočetla Harryho Pottera a Vězně z Azkabanu v téhle nádherné ilustrované verzi. Co vám budu povídat, Harry Potter je láska a ilustrovaný Harry Potter je láska světová. Amen.

Pak nastaly Vánoce a já výjimečně nesáhla po thrilleru od Jeffreyho Deavera, ale dala jsem přednost Magii spojuje. A byla to dobrá volba, protože jsem si to neskutečně užívala, divila se, že se mi to zase líbí víc než předchozí díl (a ten dostal pět hvězdiček) a zamilovávala se do téhle série a některých postav zase o kousek víc. Recenze už dávno je, ale nestihla jsem ji publikovat, ehm. To o mém životě v novém roce dost vypovídá.

Cestou zpátky do Prahy jsem louskala Šlehačková oblaka a nemohla jsem přestat číst. Něco jsem v nich hledala, to jsem tam našla – teď si to pořád připomínat a hlavně se tím řídit. Jo, to by vážně chtělo. Recenze je opět dávno napsaná, ale zase jsem ji zapomněla zveřejnit. Ehm, ehm. Ale těšte se příští týden.