Vítejte ve městě Verity, kde násilí plodí násilí. Z každého zločinu povstane jedna příšera – korsaj živící se masem, malchaj sající krev nebo sunaj pojídající duše hříšníků.

Sever města ovládá Callum Harker, který používá příšery jako zbraně i sluhy a od lidí si za iluzi normálního a bezpečného života nechává dobře platit. Jih řídí Henry Flynn se svojí FBJ, Flynnovou bojovou jednotkou, která zabíjí příšery a chrání lidi.

August Flynn je sunaj a tajná zbraň Henryho Flynna. Nyní dostává svůj první úkol. Pod falešnou identitou nastupuje na střední školu, kde se má spřátelit s Katherine Harkerovou a zjistit o ní co nejvíc informací. Kate totiž není obyčejná středoškolačka, ale dcera Calluma Harkera. August předpokládá, že Kate bude stejně krutá a zlá jako její otec, ale brzy zjišťuje, že toho mají překvapivě hodně společného…

August působí pozoruhodně lidsky, přestože není člověk. Patří mezi tiché, samotářské a přemýšlivé typy. Není však žádný zbabělec nebo nekňuba, skrývá v sobě velkou vnitřní sílu a má víc morálky než řada jiných lidí. Jeho mise s sebou ale přináší řadu překážek. August nemá tušení, jak se chovat mezi svými vrstevníky, nesmí se nechat vyfotit, protože na fotografii by měl místo očí pouze černé díry a nechutná mu lidské jídlo. Zato se jednou za čas musí nasytit duší hříšníka, jinak by mohl způsobit smrt mnoha nevinných lidí.

Kate patří mezi rebelky, co balancují na hraně zákona a občas jdou i za hranu. Kouří, má sklony k násilí, bojuje s lidmi i příšerami, dokáže ukrást auto, vyzná se v počítačích a vůbec si osvojila celou řadu dovedností, které se hodí v drsném světě sužovaném krvelačnými příšerami. I ona má ale slabé stránky a snaží se je skrývat. Souvisí totiž se smrtí její matky, kterou jí navždy budou připomínat jizvy v obličeji a částečná hluchota.

Nechybí skupinka vedlejších postav. Callum Harker se svým poskokem, malchajem Sloanem, kterého Kate z duše nesnáší. Nebo sunajové Leo a Ilsa, s nimiž August vyrůstal. Victoria Schwab se soustředila především na Augusta a Kate, kteří působí velmi životně a plasticky, a ostatní postavy trochu opominula, takže jejich charaktery zůstaly pouze načrtnuté.

Divoká píseň přinesla zajímavý svět, temnější ladění příběhu, akci, nebezpečí, pár tajemství a překvapivých zvratů. Mnoho čtenářů udělí plusové body také za absenci romantiky. Přesto bude zřejmě čtenářům vrtat hlavou, jestli Victoria Schwab v dalších dílech romantickou zápletku nepřidá, protože chemie mezi Augustem a Kate navzdory jejich rozdílnosti dobře funguje.

Victoria Schwab píše čtivě a přináší neotřelé nápady, přesto mám pocit, že je nedokáže domyslet a plně využít jejich potenciál. Dystopický svět v Divoké písni je založený na přísloví, že „násilí plodí další násilí“. Překvapivě slušně funguje, i když vnímavý čtenář tu určité mezery najde.

Největším problémem zůstává nevyrovnané tempo vyprávění. Victoria Schwab zdlouhavě představuje vymyšlený svět, příšery i charaktery postav a zápletku nechává ležet ladem. Začátek Divoké písně je tudíž pomalejší a navíc čtenáři bude chvíli trvat, než se začne v tomto světě orientovat. Teprve poté se ukáže, o co vlastně v knize jde, přijde akce, nebezpečí a ve chvíli, kdy vás příběh konečně pohltí a člověk začne nedočkavě obracet stránky, je konec. A to navíc ještě dost otevřený.

Přesto věřím, že Victoria Schwab dosud nepředvedla všechno, co umí. Ve druhém díle navíc nebude muset budovat dystopický svět a rovnou čtenáře může hodit do děje. Existuje tudíž šance, že v Temném duetu, který by měl v českém překladu vyjít na podzim 2017, autorka přinese dechberoucí akční jízdu, z níž si i já konečně sednu na zadek. U Divoké písně se mi to nestalo, ale i tak ji považuji za zatím nejlepší autorčinu knihu. (I když doma mě čekají Neobyčejní, od kterých si v tomto směru hodně slibuji.)

Victoria Schwab: Divoká píseň (Monsters od Verity 1), Cooboo, 2017.

Recenze byla napsána pro web Děti noci, kterému děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.