Neznámý útočník se pokusí zavraždit šóguna Tokugawu Cunajošiho. Vybere si k tomu opravdu neobvyklou zbraň – vějíř s namalovanými kosatci, ale taky ostrými, kovovými hroty. Taková zbraň by ukazovala na to, že pachatelkou je žena. Nebo se jedná o další falešnou stopu, která má Sana svést na scestí?

Sano Ičiró byl degradován na podřadnou pozici strážného městské hlídky, pozbyl veškerý majetek, vliv i spojence. Přesto neustal ve své snaze dokázat, že pán Ienobu, šógunův synovec a nástupce, zosnoval vraždu dědice trůnu Jošisata i šógunovy dcery paní Curuhime. Napadení šóguna je pro Sana poslední příležitost, jak zlepšit své společenské postavení a dostát své cti samuraje. Může ho ale taky definitivně připravit o všechno.

Život mu kromě jeho nebezpečného vyšetřování i vlastní tvrdohlavosti komplikují nepřátelé pán Ienobu a komoří Janagisawa. Mezi těmi dvěma vládne podivné spojenectví, což Sana mate a znepokojuje. A ještě víc ho znepokojí, když se Janagisawa rozhodne změnit strany a nabídne mu pomoc při vyšetřování…

Klid nepanuje ani v Sanově rodině. Jeho manželství se octilo v krizi. Dřívější spolupráci s manželkou Reiko nahradily hádky, výčitky nebo ticho. Sanův syn Masahiro a Hiratova dcera Taeko se do sebe zamilovali a tajně se scházejí. Problém je v tom, že se Masahiro nemůže oženit s dcerou zrádce a jejich vztahu nikdo nepřeje. Hirata, Sanův přítel, byl totiž před čtyřmi lety obviněn z velezrady a ocitl se na útěku. V jeho těle se usídlil duch generála Otaniho, který má za cíl zbavit se současného šóguna a vládnoucího režimu. A Hiratu používá jako nástroj pomsty.

I ve Vějíři s kosatci Laura Joh Rowlandová čtenářům přinesla to, na co jsou z předchozích dílů zvyklí: komplikovaný detektivní případ, spoustu politických intrik a zvratů, složitých mezilidských vztahů, kapku romantiky a špetku nadpřirozena. Na konci se čtenáři dočkají i akce, protože závěr série si o pořádnou bitvu, z níž nemusejí všichni vyjít živí a zdraví, vyloženě říká.

Laura Joh Rowlandová v předchozích dílech prokázala, že patří mezi zdatné a talentované vypravěčky a dokáže velmi čtivě a poutavě zkombinovat historická fakta a fikci. Od událostí v Šógunově dceři uplynuly čtyři roky. V mezičase se v Japonsku, Edu i Sanově životě změnilo tolik věcí, že by to autorce klidně vystačilo na další dva tři romány. Laura Joh Rowlandová se ale rozhodla sérii neprotahovat a všechny nové informace plynule zakomponovala do děje. Kvůli tomu je Vějíř s kosatci skutečně nabitý změnami a událostmi. Až budete chvílemi valit oči, co se to děje.

Nebyla bych to ale já, abych na tom nenašla nějaký drobný kaz. Janagisawa (mimochodem, snad nejlepší knižní zloduchu, o jakém jsem kdy četla) opět mění strany, jak se mu to hodí. Na můj vkus to bylo až příliš často. Některé zvraty byly skutečně nečekané, jiné jsem ale dokázala bez problémů odhadnout. Největší problém mi dělala ta nadpřirozená linka točící se kolem Hiraty. Byla nutná, protože jinak by autorka nemohla knihu dovést do konce, jaký si přála. Ale… ten konec kvůli tomu působil dost neuvěřitelně.

Vějíř s kosatci přinesl napínavé, čtivé a důstojné završení celé série. A i s tím koncem, třebaže poněkud fantastickým, jsem byla v závěru spokojená. Byl akční, dojemný, trochu smutný, trochu šťastný, prostě takový jaký měl být. Přesto si Laura Joh Rowlandová nechala otevřená zadní vrátka pro případné pokračování s Masahirem v hlavní roli. Jestli se ho ale dočkáme, to ví jen sama autorka. Já bych se dalšímu dobrodružství ve středověkém Japonsku rozhodně nebránila.

Za poskytnutí recenzní knihy moc děkuji nakladatelství Metafora.