Don Drake, nájemný vrah a kouzelník v jedné osobě, se ocitl v problémech: dluží hromadu peněz Pelyňkovi, šéfovi londýnského démonského podsvětí, pronásleduje ho žena s děsivou bílou aurou, takže nedokáže poznat kdo – nebo co – ve skutečnosti je, omylem pokazí poslední kšeft a víc než jeden člověk touží po jeho mrtvole.

Don Drake nepatří mezi obyčejné nájemné vrahy. Vládne magickou mocí, takže zabíjí tak, že vyvolá a ovládne démona, který vykoná špinavou práci, a poté ho zase pošle zpátky do pekla. Tajemstvím je, že sám Don Drake žádnou velkou magii neprovozuje. Na to má totiž Spáleného muže, neskutečně ošklivou dvaceticentimetrovou sošku, která se živí lidskou krví a má jadrný slovník. Tato soška je ale ve skutečnosti spoutaným pekelným démonem, který by chtěl získat svobodu.

Aby Drake splatil Pelyňkovi dluh musí zabít dvojici jeho obchodních konkurentů – což s pomocí Spáleného muže provede – jenže přitom zabije nevinného člověka. Navíc nemá tušení, že dvojice gangsterů měla pro tyto případy zálohu v podobě kouzelnického zabijáka Phoenixe, takže Drake čelí nepříteli daleko silnějšímu a nebezpečnějšímu, než by bylo pro jeho zdraví a život vhodné.  A co hůř neví, jestli na Phonexi bude stačit i démonské moc Spáleného muže.

Don Drake rozhodně nepatří mezi ideální muže: živí se vyvoláváním démonů a nájemnými vraždami, stýká se s pochybnými existencemi, pije přes míru, příliš často prohrává v kartách a vězí až po krk v dluzích. Navíc není imunní vůči svodům něžného pohlaví, což společně s výše uvedeným bude důvodem, proč s ním bývalá přítelkyně Debbie nechce mít nic společného. Což ovšem neznamená, že má nouzi o dámskou společnost: v jeho blízkosti se totiž objevuje Ally, co má trochu divočejší představy o postelovém dobrodružství, a krásná Trixie se zálibou v ruských cigaretách, drahém oblečení a podivnou bílou aurou.

„To, že člověku dokáže zamotat hlavu, neznamená, že je anděl. Prostě na anděly zapomeň. Jsou pryč. A i předtím neměli zářivý bílý aury, nevyhulili čtyřicet cigár denně a neměli takovej zadek. Není anděl, jasný?“ Drake, str. 86

Peter McLean se při psaní Drakea inspiroval detektivkami ve stylu americké drsné školy, k tomu ale přidal pořádnou porci nadpřirozena a humoru. Jednotlivé složky jsou v příběhu rovnoměrně zastoupeny, takže nevšední žánrový mix ve výsledku dobře funguje.

V Drakeovi nechybí démoni a další magická stvoření, vraždy, akce a nebezpečí, hrdina, co patří mezi ztracené existence, krásné a nebezpečné ženy, sexuální dobrodružství a spousta opravdu vtipných hlášek. S humorem ale souvisí slovník hrdinů, který rozhodně není pro jemné duše. Pokud si nepotrpíte na vulgarismy a nespisovnou češtinu, tak se raději do Drakea vůbec nepouštějte. V opačném případě si ale všechny ty (dost často pěkně sprosté) hlášky báječně užijete.

Peter McLean by měl ale zapracovat na zápletce, protože Drakeovi chybí promyšlená dějová linka. Příběh se posouvá stylem: Drake dostane do problémů, místo toho, aby se z nich vymotal, tak se dostane do ještě větších problémů – a tak pořád dokola. Konec je navíc vyřešen ve stylu deux ex machina – doslova – a jeden z těch zásadních zvratů taky snadno uhodnete.

Peter McLean píše velmi lehce a čtivě, takže Drake ve výsledku působí jako chuťovka pro milovníky americké drsné školy, urban fantasy, hláškujících hrdinů a krásných a nebezpečných žen. Absence zápletky ho sice sráží do průměru mezi detektivkami i urban fantasy, ale jedno se mu upřít nedá: v překladovém rybníčku české literatury se rozhodně jedná o originální a nevšední počin. A pokud si potrpíte na drsné hlášky a trochu nekorektní humor, tak vás určitě pobaví natolik, že mu i tu absenci zápletky nejspíš odpustíte.

Peter McLean: Drake (Spálený muž 1), Host, červen 2017.

Recenze byla napsána pro web Děti noci, kterému děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.