Calla Princeová je tak trochu šílená. Odhalila pravdu o svém bratrovi-dvojčeti Finnovi, ale pořád má vidiny. Navíc je tu tajemný Dare, kterého miluje, ale taky se ho bojí. A neví proč. Nepamatuje si to. A její hlava si s ní dál hraje…

Calla proto odjíždí do Whitley v Anglii, kde se má setkat s rodinou své zesnulé matky, o které nikdy předtím neslyšela. S rodinou, v níž vyrůstal Dare. Všichni doufají, že si tam odpočine a její duševní rovnováha se začne navracet. Opak je ale pravdou. Whitley totiž není obyčejný dům, ale staré sídlo bohaté, podivínské rodiny se spoustou tajemství. Calla se zde necítí dobře, navíc začíná vídat záhadného kluka v kapuci, kterého ale nikdo kromě ní nespatřil. Hraje si s ní zase její roztříštěná mysl, nebo je v tom něco víc?

A taky je tu Dare DuBray. Miluje ho, ale zároveň ji děsí. Ví, že Dare spáchal hrozný čin, netuší ale jaký a Dare jí odmítá říct pravdu. Rozhodne se od něj držet dál, jenže ji stále přitahuje, přestože má víc než jedno tajemství…

Sídlo ve Withley obývají podivní lidé: chladná a přísná Eleanor, Callina babička, Dareova chůva Sabine s tajemnými poznámkami a schopností číst z karet nebo stoický řidič Jones. I sám Dare se najednou chová nepředvídatelně a jeho nálady se mění jako aprílové počasí. Všichni očividně ví, co se stalo, ale svorně mlčí. Calla musí sama odhalit tajemství své rodiny.

Hned na začátek se hodí říct, že Verum není Nocte. Courtney Cole píše lehce a čtivě, takže vám stránky doslova ubíhají pod rukama stejně jako v případě Nocte, vyznění ale působí velmi odlišně. Courtney Cole se při psaní totiž inspirovala tajemnými romantickými romány, jako je Jana Eyrová nebo Mrtvá a živá. Předností Verum tak zůstává tajemná atmosféra starého anglického sídla s jeho podivnými obyvateli, temnou minulostí a četnými tajemstvími.

Ve Verum nechybí ani hra se čtenářem, takže se chvílemi budete ptát, jestli je Calla šílená, nebo jestli nejste náhodou šílení vy. Já jsem chvílemi očekávala i zradu v podobě paranormálních prvků, ale až tak daleko autorka nezašla. Na konci nás opět čeká překvapivé odhalení. Zatímco u Nocte byla má rekce ve stylu: „Aha, tak tahle to celou tu dobu bylo!“, tak ve Verum to bylo spíš: „To si ze mě děláte srandu? Tak jak to teda vlastně je?“

Dokázala bych si neklidnou atmosféru i příběh plný tajemství vychutnat, protože se dokonale hodí k pošmournému podzimu, jenže to by nesměl být zahlcen klišé. I první díl s názvem Nocte jich v sobě měl víc než jen pár, jenže v něm klišé tvořila část čtivého, napínavého a tajemného příběhu, takže jste je autorce dokázali odpustit. Bohužel v druhém díle Courtney Cole použila tak neskutečně ohraná klišé v takovém množství, až vás to bude nutit obracet oči v sloup.

Ve Verum nenajdete ani moc romantiky. Vztah Cally a Darea se stává temnějším, víc než zamilovanost místy trochu připomíná závislost. Calla s Darem se točí v bludném kruhu: Dare jí odmítá prozradit své tajemství, ona se ho bojí, takže se od něj snaží udržet odstup, jenže ji stále přitahuje…

Nevylepšila to ani chabá zápletka, které je postavená na klišé v podobě: „Pro tvoje dobro ti to nemůžu říct.“ To opravdu Courtney Cole nedokázala přijít s ničím nápaditějším a uvěřitelnějším? Vždyť v Nocte přinesla čtivý a tajemný příběh s překvapivým rozuzlením. Tak proč si v pokračování musela vypomoct takovou hloupou berličkou? (Kterou naprosto nesnáším, protože to jen dokazuje, že autor postrádá nápad a vaří z vody.) Celá zápletka tak působí nemastně neslaně a ty zvraty a odhalení taky nefungují zdaleka tak dobře jako v Nocte. (S výjimkou konce, který je opravdu nečekaný.)

Verum bych doporučila čtenářkám, které si chtějí přečíst čtivý příběh plný tajemné atmosféry, mají slabost pro tajuplné a nevyzpytatelné hrdiny, nevadí jim klišé a dokážou si užít to, jak si s nimi autorka hraje. Jen od toho prostě nesmí očekávat druhé Nocte, protože by byly ošklivě zklamané. Já se pořád nemůžu ubránit dojmu, že by bývalo lepší, kdyby Nocte zůstalo samostatným románem…

Courtney Cole: Verum (Nocte 2), Cooboo, září 2017.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.