Mallory Fontaineová se se svojí sestrou Anaïs snaží po smrti matky porvat se životem – jenže ani jedna nemá čarodějnické schopnosti, a tak vsadí na falešné věštby, relikvie, lektvary a prohlídky strašidelného domu rodu Safírů, kde nemají co dělat. Pak se objeví hradě Armand Safír a najme je, ať zbaví jeho venkovské sídlo ducha jeho vraždícího předka Le Bleua. Mallory nikdy neodmítne dobrý kšeft, takže jen zbývá přijít na to, jak si poradit se zlovolným duchem, když nemá žádné magické schopnosti…

Marissa Meyer se inspirovala krvavou legendou o Modrovousovi, který vraždil svoje manželky. Nejedná se o re-telling, protože tady je z Modrovouse monsieur Le Bleu, který už „pouze“ straší ve svém bývalém sídle. Dům rodu Safírů není temná pohádka, ale spíš komedie… jen s pár duchy a mrtvolami navíc.

Marissa Meyer píše čtivě a chytlavě. V Domě rodu Safírů nechybí humor, tajemství, duchařina, trocha akce ani romantiky. Neobjevují se zde jen duchové, ale i nadpřirozená stvoření z francouzského folkloru. Romantika je nenásilná a decentní a Armandovo rozpačité dvoření si musíte zamilovat. Vlastně Armanda si zamilujete celého – není to chladný, nedostupný zámecký pán, ale nesmělý a laskavý mladý muž, který by byl radši lékárníkem a pěstitelem bylinek než šlechticem, co musí spravovat rodinné vinice a chátrající, strašidelné sídlo.

Bohužel Mallory byla příšerně nesympatická. Je to typická hochštaplerka, sebestředná, sobecká, vypočítavá, bez svědomí a výčitek a klidně by obětovala jiného, když by to znamenalo, že si zachrání kejhák… a ještě peníze. Její neschopnost vymyslet pořádnou lež a plán měla do příběhu vnášet komický prvek, místo toho ale působila vyloženě neschopně a hloupě.

Tohle opravdu není Marissa Meyer, jak ji známe. Všechny její předchozí knihy se řadily do young adult, ale tento subžánr dalece přesahovaly originalitou, nápady, pojetím, skvělými postavami a vztahy. Prostě každá její kniha byla něčím jedinečná. Ale Dům rodu Safírů je ukázkou klasické young adult literatury se všemi nedokonalostmi, jako je jednoduchý styl, hloupá hrdinka, pokulhávající tempo a plno nelogičností.

Na Dům rodu Safírů jsem se neskutečně těšila, a i když to není vyloženě špatná kniha, tak je to jen průměrná young adult fantasy, a průměrnost není to, co od Marissy Meyer očekávám. Vždycky jsem říkala, že Marissa Meyer dokáže zpracovat snad cokoliv, ale teď si tím nejsem tak jistá, protože inspirace krvavou legendou o Modrovousovi nedopadla ani trochu podle mých očekávání.

Marissa Meyer: Dům rodu Safírů, Cooboo, květen 2026.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.