Danni Blytheová se přestěhovala do Henlandu, malého evropského království, a získala stipendium na prestižní internátní škole Bramppath, kde studuje místní pubertální smetánka, včetně samotné korunní princezny Rose.

Danni si uvědomuje, že jako holka z obyčejné rodiny, tu bude vyčnívat. Navíc skrývá svou bisexuální orientaci. Naštěstí se hned na začátku spřátelí s Molly, bývalou nejlepší kamarádkou princezny Rose, s níž se přestala bavit po oné „záležitosti“ v Amsterodamu.

Jenže Rose je následnicí trůnu s pokaženou pověstí a celé monarchii hrozí zrušení. Má pocit, že není dost dobrá a že musí naplňovat nějakou představu o dokonalé princezně, ale i když se snaží, tak jí to nejde. Domnívá se, že nemá možnost volby – buď musí skrývat, že je lesba, vdát se za muže, kterého nemiluje, rodit děti, které nechce, nebo se veřejně vyoutovat a abdikovat. Proto skrývá emoce i osobnost za maskami a v nepříjemných situacích se dokáže úplně odstřihnout, takže působí chladně a necitelně. Danni je jediná, kdo Rose částečně prohlédne a nabídne jí pochopení, přijetí a opravdové přátelství. Jenže to by se nesměly přitahovat… protože tajný lesbický vztah následnice trůnu je recept na katastrofu.

Sophie Gonzales píše nesmírně čtivě a chytlavě, takže není problém knihu zhltnout na dva zátahy. Princezna a já přináší slow burn lesbickou romanci plnou poznávání, kdy chvilku trvá, než najdou společnou řeč, jiskření a špičkování, ale taky karambolů a obtížných rozhodnutí. Kniha je řazena do young adult žánru, čemuž odpovídají pouze naznačené milostné scény.

V Princezně a já nechybí humor, ale Sophie Gonzales do ní zakomponovala i vážná témata jako nucené vyoutování, šikana, alkohol a drogy u mladistvých nebo smrt následkem předávkování. Nechybí ani intriky, komplikované vztahy s rodiči, neradostná realita královských rodin, kdy máte větší cenu jako princezna než jako člověk, nebo ničivý tlak médií a sociálních sítí, kde vás hodnotí a odsuzují lidé, kteří vás v životě neviděli. Navzdory všemu ale Princezna a já zůstává na té odlehčené, vtipné a jiskřivé rovině. Navíc se pyšní krásnou kreslenou obálkou.

Intriky čtenář prohlédne skoro hned, ale Rose je teprve sedmnáct, s rodiči si nerozumí, komunikuje s nimi pomocí prostředníka a nemá v životě žádného zodpovědného dospělého, kterému by se mohla svěřit a kdo by jí pomohl, takže je ideální obětí manipulace.

Princezna a já je natolik podobná seriálu Young Royals (Mladá modrá krev), že kdyby Sophie Gonzales hned na začátku neuvedla, že tuto knihu měla rozepsanou víc než deset let, tak bych jí opravdu podezřívala z toho, že ho obšlehla a akorát vyměnila kluky za holky. Nicméně pokud se vám Young Royals líbili, tak z Princezny a já budete stejně nadšení jako já. (A pokud jste Young Royals neviděli, tak to okamžitě napravte.) Princeznu a já vřele doporučuju nejenom pro fanoušky lesbických romancí.

Jsem ráda, že Cosmopolis do české překladové literatury přinesl právě Sophii Gonzales. A doufám, že od autorky u nás ještě něco vyjde – třeba nějaká gay romance?

Sophie Gonzales: Princezna a já, Cosmopolis, srpen 2026.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.