Cestování vesmírnou lodí za cílem osídlit cizí planetu. Splněný sen? Ne, pro Amy je Loď mezi hvězdami noční můrou.

Rodiče šestnáctileté Amy se rozhodli splnit si svůj sen: pomoci obydlet vzdálenou planetu Centauri, i když to znamená dát se zmrazit a vydat se na tři sta let dlouhou cestu neznámým vesmírem. Amy se nechce vzdát svého života, kamarádů a přítele Jasona na Zemi, ale láska k rodičům nakonec zvítězí, takže se k nim přidává coby „postradatelný náklad“. Nikdo netuší, že bude odpojena a probudí se o necelých padesát let dříve, než má loď přistát. Amy se ocitá uvězněná na vesmírné lodi Universum s jejími nepochopitelnými pravidly a nesčetnými tajemstvími, na které zrovna řádí vrah, jenž odpojuje zmrazené pasažéry.

Ale ještě je tu Syn…

Syn je šestnáctiletý mladík, který nemá jméno ani původ, ale zato zná své poslání: jednoho dne se stát Otcem a převzít odpovědnost za vesmírnou loď s více než dvěma tisíci živými pasažéry plus utajeným zmrazeným nákladem. Na to, aby se stal vůdcem, jakým si přeje být, se ale musí postavit autoritě současného Otce a společně s Amy odhalit děsivá tajemství, která se v železných útrobách lodi Universum skrývají.

Beth Revisová se při psaní Lodě mezi hvězdami očividně nechala ovlivnit slavnými sci-fi knihami, které varovaly před nebezpečím totalitních systémů. Vesmírná loď Universum se od absolutistického režimu v ničem neliší: i zde je společnost ovládána jedním člověkem nebo skupinou a jakákoliv odlišnost či individualita je považována za nepřirozenou a nežádoucí. Na Universu jsou za dokonale zdravé lidi pokládáni ti, co bez reptání pracují, neodlišují se a pasivně přijímají informace od vládnoucí třídy (v tomto případě od Otce) jako fakta a nikdy by je nenapadlo je zpochybnit.

Autorka zručně propojila dvě zápletky: hledání vraha a odhalování tajemství vesmírné lodi Universum. V druhém případě čtenář, který má s podobným druhem literatury nějaké zkušenosti dokáže zhruba odhadnout, jak to ve skutečnosti je. Neříkám, že by tato zápletka byla průhledná, protože není, ale na konci jsem si s upokojením mohla říct: „Ha, já jsem to věděla“.

Přiznám se, že v případě hledání vraha mě autorka ale doběhla – a to ne jednou– přestože byla ke čtenáři vstřícná a nadělila mu hned několik indicií, aby ho moha osoba vraha alespoň napadnout.

Autorka si v knize lehce zaexperimentovala s formou i jazykem, aniž by ale narušila čtivost a plynulost děje; těch pár inovací dodává příběhu na originalitě a zajímavosti. Jazykových zvláštností je zde opravdu jen pár – nejvýraznější jsou slova xakru a chucpe. Autorka poukázala na to, že se za dvě stě padesát let jazyk musel vyvinout, ale rozhodně to nepřeháněla. Revisová věděla, že píše young adult literaturu a ne postmoderní román.

Beth Revisová dokazuje, že i young adult literatura dokáže být promyšlená, originální, s plasticky vykreslenými charaktery a překvapivým rozuzlením. Doufám, že v následujících dvou dílech s názvy Milion sluncí a Všechny barvy země se autorce podaří dosáhnout vysoké laťky, kterou si prvním dílem nastavila, a možná ji i přeskočit.