Echo Emersonová bývala na střední škole oblíbená a populární holka z dobré rodiny, co má skvělé kamarádky, přítele, dobré studijní výsledky a působí v taneční skupině. Do noci, kdy přišla k jizvám na rukou a stala se outsiderem, kterému se všichni vyhýbají. Nikdo neví, co se tehdy stalo. Ani sama Echo, která trpí ztrátou paměti.

Noah Hutchinson byl outsider vždycky. Arogantní hezounek, co využívá holky, paří, hulí trávu a na pravidla kašle. Ale i Noah má svá tajemství, která pečlivě skrývá přede všemi kromě svých dvou nejlepších kamarádů. I Noah má svou minulost, které je stejně temná a dramatická jako ta Echo.

A tihle dva se díky své psychoterapeutce setkají. A musí spolu spolupracovat. A záhy zjistí, že mají společného víc, než by si kdykoliv pomysleli. A taky že se přitahují…

„Můj otec je autoritativní fanatik, macechu nenávidím, brácha mi umřel a máme je… ehm, problémová. Jak byste řekla, že se mi daří?“ (str. 5)

Tenhle žánr se mi strašně špatně hodnotí, protože všechny contemporary romance pro náctileté  se dost často drží následující šablony: bad boy/bad girl versus hodná holka/golden boy, situace, které je nutí spolupracovat, počáteční nechuť a předsudky, tajemství a předstírání, vzájemná přitažlivost, vzájemné odhalování (v duševním, i když občas i ve faktickém smyslu), třídní rozdíly, nepochopení okolí, vyznání, rozchod, nalezení sama sebe, návrat a happy end. To ale neznamená, že se mi ty knihy nelíbí. Líbí, jen se to špatně hodnotí.

Předností Katie McCarry je to, že dobře píše, takže se kniha čte prakticky sama. Zápletka ohledně noci, kdy Echo přišla ke svým jizvám, je dostatečně propracovaná a napínavá, aby vás nutila číst dál a dál. To hlavní, co se tu noc stalo, sice uhodnete o hodně dřív než hrdinka, ale autorka má pořád pár překvapení v rukávu. Stejně tak dobrá je i zápletka, které se týká Noaha a jeho bratrů, kde taky budete napjatí až do poslední chvíle, jak to celé dopadne.

Autorka se dotýká i vážných a stále poněkud tabuizovaných témat, jako je násilí na dětech, problémy pěstounské péče a duševní choroby v rodinách. To je rozhodně dobře, i když její snaha na tyto problémy upozornit je někdy trochu do očí bijících.

„Všechno ve mně tálo, když mi Noah věnoval svůj uličnický škleb a zíral na mě, jako bych byla nahá. Z Luka jsem mívala v břiše motýly. Noah rozséval zmutované pterodaktyly.“ (str. 86)

Echo a Noah jsou sympatičtí hrdinové, mezi kterými to jiskří a přestože je ta romance mezi nimi taková instantní (jak je v tomto žánru zvykem), funguje mezi nimi chemie a vlastně je to celé takové hezké… a prostě romantické, no. A občas je to i pěkně dramatické, protože Katie McGarry si umí pohrát s emocemi hlavních hrdinů, stejně tak jako s těmi vašimi.

Výtky bych měla k českému překladu, protože se tam objevovala slova z angličtiny. Je bipolární, místo má bipolární poruchu, oči se jí zalily vodou, místo slzami, trpí panickými ataky, místo záchvaty. Nebylo tam toho nějak moc, ale přeci jen dost na to, aby mě to rušilo při čtení.

Překroč svůj stín je dobře vymyšlená, emocemi nabitá kniha, která sice nijak nevybočuje ze šablony young adult contemporary romancí, ale každého, kdo má tento žánr rád musí minimálně uspokojit. Případně rovnou nadchnout. A klidně si ji mohou přečíst i starší čtenářky, které mají chuť na nějakou romantiku se sympatickými hrdiny.

Hodnocení: 78%