Mladý antikvář a sběratel Peter Byerly se pro tragické smrti své ženy Amandy přestěhoval do Anglie, kde se snaží začít znovu. Při návštěvě antikvariátu najde v knize o padělání rukopisů akvarel, jenž zachycuje jeho zesnulou ženu – až na to, že je dobře sto let starý.

Peter se pouští do pátrání po autorovi akvarelu s cílem odhalit, jak je možné, že někdo před sto lety namaloval jeho manželku. Tato záhada ho ale záhy přivede na stopu mnohem většímu a nebezpečnějšímu tajemství. Do rukou se mu dostává hra Pandosto, která může jednou provždy odpovědět na otázku, zda William Shakespeare napsal své hry. Peter se během pátrání seznamuje s literární redaktorkou a milovnicí viktoriánského umění Liz Sutcliffovou a společně se přibližují odhalení jedné z největších záhad. Nejsou ovšem sami, takže jim nakonec půjde i o život.

Druhá časová rovina se odehrává v osmdesátých a devadesátých letech ve Spojených státech amerických. Autor v ní popisuje vztah Petera a Amandy od jejich prvního setkání až do chvíle její smrti. Tato linie není nijak přebytečná, protože zdařile vykresluje Peterovu složitou osobnost a navíc se postupně stále více a více proplétá se záhadou okolo pravosti Shakespearových her. Nepostrádá ani napětí, protože proč a jak Amanda zemřela, autor čtenářům prozradí až v samém závěru knihy.

Třetí dějové linie se táhne od 16. až do 19. století, kdy ukazuje, co se celou tu dobu s hrou Pandosto dělo a jak to všechno souvisí s nepřátelstvím dvou anglických rodin i se záhadou okolo akvarelu Peterovy mrtvé manželky.

Peter nepatří mezi obvyklé hrdiny, protože trpí sociální poruchou, což znamená, že mu obyčejný mezilidský kontakt i samotná přítomnost lidí působí záchvaty úzkosti až paniky. Peter se tudíž chová jako podivínský samotář, co se straní společnosti, a schovává se mezi milovanými knihami. Přesto působí sympaticky a řada knihomolů se s jeho samotářstvím nejspíš dokáže ztotožnit. Když ale dojde do tuhého, dokáže se postavit svým fobiím, zachovat si chladnou hlavu a obratně vyváznout z nebezpečí. Liz Sutcliffová je sebevědomá žena s pořádně prořízlou pusou a smyslem pro humor. Bohužel v knize nedostala příliš prostoru, takže její vztah s Peterem působí polovičatě a zbytečně.

Mnohem výraznější ženskou hrdinkou zůstává Peterova žena Amanda. Dívka z bohaté rodiny, co si touží žít po svém, má komplikovaný vztah se svou matkou a vybere si partnera, co se pro někoho jejího původu a postavení nehodí. Její vztah s Peterem je ale naplněný oboustrannou láskou, důvěrou a podporou a jeho příliš brzký konec vyznívá obzvlášť tragicky.

Charlie Lovett píše čtivě a s lehkostí do textu vkládá informace o Williamu Shakespearovi, viktoriánském umění či restaurování nebo padělání knih. Nechybí ani trochu akce, nebezpečí a vražda, ačkoliv ta nepůsobí příliš věrohodně. Slabinou knihy zůstává historická linka, která zbytečně přesahuje několik století. To autorovi zabránilo její jednotlivé části pořádně rozpracovat a je tudíž možné, že čtenáři budou z výčtu historických faktů akorát zmatení.

Dobrodružství milovníka knih nepostrádá ani romantickou zápletku, ačkoliv ta nemá podobu, jakou by čtenář nejspíš očekával. Skutečná romantika se tu odehrává ve flashbacích mezi Peterem a Amandou. Charlie Lovett sice přidal náznak možné romance mezi Peterem a Liz, ale nijak ji nerozpracoval a vlastně ani nevyužil.

Dobrodružství milovníka knih patří mezi čtivé a oddychové knihy se spletitým příběhem, jenž nabízí nový úhel pohledu na často diskutovanou a v beletrii stále velmi oblíbenou otázku, zda William Shakespare napsal či nenapsal své hry. Lze ho doporučit všem, kdo mají rádi knihy a záhady i teorie o tom, jak to všechno mohlo být.