Březen byl náročný. Hodně. Nástup do nové práce, nový režim, zařizování pronájmu, přípravy na stěhování, komplikace s jednou spoluprací, další zařizování, pokulhávající zdraví… No, nenudila jsem se. Ale zase nastalo jaro – konečně – což mi dělá obrovskou radost a zlepšuje náladu.

Nová práce

V březnu jsem nastoupila do nové práce. Jelikož se na to hodně ptáte, tak pracuju jako literární redaktorka a zároveň šéfredaktorka časopisu. A zní to lépe, než to ve skutečnosti je.

Vítkov, jablečný koláč a zima

Po prvním týdnu jsem mohla vítězoslavně zařvat: Hurá víkend, což jsem taky udělala. První víkend jsme zůstali v Praze. Já jsem se pořádně vyspala a trochu si odpočinula.

Vyrazili jsme na procházku na Vítkov, kde byla dost zima a nakonec začalo poprchávat, tak jsme zapadli do cukrárny, kde sem si dala naprosto vynikající jablečný koláč a zase jednou zažila pocit naprosté spokojenosti. (Tenhle pocit je pro mě dost vzácný.)

Druhý týden v práci

Přítel možné z té naší docela vymrzlé procházky zase onemocněl a já to od něj samozřejmě chytla. Klasika. Takže druhý týden v práci jsem strávila nemocná – rozhodně nedoporučuju. Chvílema by bylo tak zle, že jsem tu málem pošla. V pátek se k tomu navíc přidala příšerná migréna, takže jsem navíc musela odložit vytoužený odjezd z Prahy. Zlo.

Benátky po česku

Nakonec jsem se přeci jen dočkala a v sobotu ráno, pořád ještě slabá a omámená z léků, vypadala z Prahy na venkov, kde už čekal přítel. Odpoledne jsme se chytali na výlet a já usoudila, že je třeba bacily pořádně vyvětrat – i když přítel naléhal, ať zůstanu v posteli. Vydali jsme se do Lysé na dortík (moc dobrý) a následně do Benátek nad Jizerou, kde je zámek s krásným parkem. Je to ale takové město duchů, protože tam nebylo ani živáčka – ale možná to bylo tím, že byla strašná kosa.

V neděli jsem se snažila odpočívat a chvílema jsem přemýšlela, jestli ten výlet byl dobrý nápad, protože mi bylo střídavě dobře a nedobře. Nakonec to ale nejspíš zabralo, protože nemoc ustoupila.

Vernisáž v Galerii kritiků

Následně jsem si šla ověřit, jestli jsou bacily skutečně pryč na vernisáž v Galerii kritiků. A pojistit si zabití bacilů vínem.

Byla jsem hodně unavená, takže jsem odešla před půlnocí, což všem přítomným způsobilo hluboký šok. Připadala jsem si fakt ohavně dospěle a zodpovědně. Bleh.

Šílenství v Ikee

Další týden v práci se nesl ve znamení: začínám na to přicházet. O víkendu jsme opět jeli mimo Prahu. V sobotu nás nenapadlo nic lepšího, než spáchat takovou hurá akci a jet na nákupy do Hornbachu a do Ikey. No, co vám budu podívat, stejný nápad asi mělo hodně lidí, protože v Horbachu jsme asi hodinu čekali ve frontě, než nám za minutu uříznou kus dřeva.

V Ikee už to bylo lepší, až na to, že jsem měla kilometrový seznam, takže jsme tam nakonec strávili tři hodiny. Přítel mě asi opravdu musí milovat, protože na mě ani jednou nezačal řvát – i když nemáme do nového bytu žádné svíčky, protože to už na něj bylo patrné, že toho má právě tak dost a není radno ho dráždit. Já sama jsem toho taky měla plné kecky.

V neděli ráno zkolabovala kamarádka (ta návštěva v Ikee v tom snad byla nevinně), takže jsem jí musela zavolat sanitku. Následně zkolabovala topení, takže v domě byla pekelná kosa. Nakonec se ukázalo, že kamarádce není nic vážného a topení se taky podařilo nahodit, ale hezký závěr víkendu to teda nebyl.

Velikonoce, nový byt a stěhování

Jedna z věcí, které se mi podařila už v únoru, ale o níž jsem ještě tehdy nechtěla mluvit (jsem pověrčivá) bylo to, že jsem si našla nový byt. V březnu mě čekalo vyřizování, papírování, velké finanční výdaje, ale nakonec jsem v ruce držela nájemní smlouvu a nové klíče. A mohla jsem začít balit. Řeknu vám, stěhovat se ve zkušební době, kdy nemůžete z práce odejít ani o minutu dřív, natož si vzít den volna, je dost špatný nápad. Ale jelikož jsem o nový byt opravdu stála, rozhodla jsem se všechny ty problémy podstoupit.

Využila jsem Velikonoce, abych pohnula s balením, protože jsem měla dojem, že jinak se v životě neodstěhuju. Pak jsem opustila své království krabic a bordelu, a na dva dny odjela k příteli. Byly to hezké svátky.

Opět jsme vyrazili na Vítkov, přítel se byl poprvé podívat v novém bytě, který si zamiloval, na návštěvu přišla kamarádka, snědli jsme obří porci svíčkové a celého beránka, dali si šampaňské, protože jsme ty svátky a změny v životě museli taky trochu oslavit…

Tak to byl můj březen. A co ten váš?