Lidi si stěžují, že toho mají moc, že nic nestíhají, že jsou unavení, že už je ta práce štve . Že by jim bylo líp, kdyby pinglovali v hospodě nebo žili v jeskyni. Že už se na to vybodnout a někam zmizej na druhej konec světa. No jo, protáhnete obličej. Kolikrát už jste tohle slyšeli? Ale víte, co tím někdo někdy ve skutečnosti říká?
března Probudím se ve čtvrt na čtyři a nemůžu zabrat. Usnu asi v šest a probudí mě v 6.30 budík. Zaspím, chvátám, protože dneska zrovna do práce musím výjimečně přijít včas. Čeká nás totiž důležitá kontrola, ze které jsou tu všichni už měsíc na nervy. A nakonec se tu kontrola jen mihne, takže jsem nakrknutá, protože jsem …
Únor byl krátký, náročný a naprosto ambivalentní. První půlka byla naprosto příšerná, druhá půlka byla dobrá.
Na Humbook jsem se strašně těšila. Jenže jak je u mě typické, tak mi vůbec nedošlo, že těsně potom budu odevzdávat důležitý projekt – a že ve chvíli, kdy se bude konat Humbook mi bude chybět ještě spousta a spousta stran a vůbec nebudu stíhat. Takže se mi nakonec ten den na Humbook vůbec nechtělo, protože jsem potřebovala pracovat, a navíc mi ještě nebylo dobře. Nakonec jsem se ale přemohla a šla jsem tam – a rozhodně jsem nelitovala.
Květen byl měsíc plný změn. Přivezla jsem si domů štěně, život se mi obrátil vzhůru nohama, do toho se konal Svět knihy, oslavila jsem 33 narozeniny, dostala jsem novou pracovní nabídku, nové spolupráce na blog a zvládla si přivodit i citové zmatky, což bylo to poslední, co jsem ve svém věku čekala. Takže to byl ve výsledku dost přelomový měsíc, velmi dobrý, až teda na ten spánkový deficit 2052 hodin, který mi přivodil můj pes...
Vím, že už je červen, a já přidávám teprve shrnutí za duben. Duben byl měsíc plný stresu, kdy jsem řešila práci i psa, dělala si pořádek v bytě i v hlavě a připravovala se na tu velkou chlupatou změnu... Přiznám se, že přečíst si to takhle s odstupem zhruba jednoho měsíce je vlastně dost sranda, protože od té doby se toho změnilo ještě poměrně dost...
Březen utekl strašně rychle, ale přitom mi přišel nekonečně dlouhý. Ač to tak nevypadá, stalo se v něm docela dost věcí, pár dobrých, pár špatných. Beru to tak, že to tak mělo být.
Únor byl krátký, ale náročný. Prostě některé věci v životě nečekáte, takže o to víc vás to potom semele. Nemůžu říct, že navzdory tomu všemu špatnému, bych se ale měla špatně. Oproti minulému roku se mám mnohem líp.
Ano, vím, že už je březen, ale já na tenhle článek se stěhováním blogu zapomněla jak na smrt, takže ho tu máte opožděně.
Naštěstí ne moje, ale vdávala se o čtyři roky mladší sestra. Mohla bych vám napsat článek o tom, jak to bylo hezké, kouzelné a dojemné. Protože bylo. Ale taky jsme chvílema vypadali jako cirkus na cestě – což vcelku přesně odpovídá tomu, jaká je naše rodinka.
Suzanne A. White 