Listopad dle očekávání byl rušný měsíc, který ale nepřinesl žádné zrovna fotogenická zážitky. A vlastně ani ty nefotogenické zážitky.

Odevzdala jsem spoustu projektů v práci, prošvihla jednu uzávěrku (ne mou vinou), trpěla bolestmi, byla jsem nemocná, snědla jsem spoustu léků, analgetik a sladkostí, skoro vůbec jsem necvičila, málo toho přečetla, podívala se na hodně seriálů, viděla jsem super úplněk, nakoupila polovinu dárků k Vánocům, utratila spoustu peněz a šla jsem do kina na Fantastická zvířata a kde je najít.

Počasí se měnilo, střídal se odporný sychravý podzim s deštěm, se sněhem, co hned roztál, a s krásným, i když studeným počasím – které ale jako na potvoru bylo vždycky, kdy jsem seděla v práci a mohla na něj jen koukat z okna. Změny počasí způsobily časté a silné záchvaty migrény. Aby toho nebylo málo, tak se mi podařilo chytit nějaký zlotřilý bacil, takže jsem byla téměř tři týdny nemocná.

V práci to byl – ostatně jak už je pravidlem – shon a spěch, odevzdávání projektů, nestíhání uzávěrek a přesvědčování tiskárny, abychom jim mohli odevzdat tisková data později. Jaké překvapení.

První víkend s přítelem jsme jeli na venkov. Zajeli jsme do zahradnictví, pěkně vymrzli, dali si nějaké nezdravé dobroty a má strašlivá touha po čokoládě byla uspokojena v cukrárně. V neděli jsem dostala migrénu, zjistila jsem, že jsem si zapomněla léky, víc mrtvá než živá jsem odjela do Prahy, nadopovala se, počkala, až to aspoň trochu zabere a jela přes celou Prahu do Letňan do Sephory, protože 4. listopadu byla limitka rtěnek od Too Faced beznadějně vyprodaná. Mise byla úspěšná a rtěnky jsou boží, ale zapřísáhla jsem se, že už znova nic podobného nebudu absolvovat. Nikdy.

S bolestmi a nemocí na krku mě posedla touha dívat se na seriály, protože to je ještě lepší relax než čtení. Takže knihy šly stranou a já vesele pokračovala ve druhé sérii Lucifera (miluju), Good Witch (je to blbost, ale taková milá) a sjela jsem celou první sérii Junjou Romantica. Bylo to zábavné a chytlavé, ale takové typicky japonsky na hraně. Takže jsem po prví sérii přeřadila na Seiikatchi Hatsukoi a to byla trefa do černého. Strašně jsem se u toho bavila, protože boje s tiskárnou a uzávěrkami jsou prostě ve všech nakladatelstvích stejné – a já zrovna zažívala něco podobného, takže jsem s hlavním hrdinou fakt soucítila:)

Nemocná jsem vyrazila se ségrou na Fantastická zvířata a kde je najít. Balzám na duši – ale bohužel ne na krk. Smála jsem se tak, že se mi bolest v krku strašně zhoršila a celkově se nemoc, která se zdála na ústupu, vrátila v plné síle. Aspoň přijel přítel, vařil, chodil na nákup a občas mě pohladil, i když jsem byla protivná už i sama sobě.

Nemohla jsem bolestmi a kašlem v noci spát, šířila jsem kolem sebe mor a přítel mě nakonec dohnal k doktorce. Tak jsem si vzala volno, odjela k rodičům, u doktorky si nechala předepsat antibiotika, koupila si kozačky, sežrala jsem mámě kus medovníku a zase jsem odfrčela do Prahy.

Taky jsem objednala spoustu balíků, utratila spoustu peněz, tekly mi nervy, když mi půlku balíků dopravci zašantročili bůhvíkde. Nakonec se mi podařilo bacil pomocí jedů vyhnat, balíky najít (ani jsem kupodivu nemusela na nikoho řvát, i když super příjemná už jsem taky nebyla) a na stav svého účtu se preventivně raději nebudu dívat. A konečně se mi vrátila i chuť číst.

Tak to byl můj listopad. Doufám, že ten váš byl lepší:)