Říjen 2016

Na říjen jsem se těšila. Září bylo hodně náročné a skončilo nemocí, takže jsem si plánovala, jak si odpočinu a užiju si podzim. Letos mi ten podzim ale nebyl přán, takže bych nejradši zapomněla na to, že nějaký říjen byl. (A vlastně se mi to i docela daří:)

co-se-stalo-rijen1.jpg

Přitom to začalo pěkně. Hned 1. října jsme s přítelem vyrazili do Botanika v Ostré. Vyšel nám nádherný poslední téměř letní den, kdy jsem chodila v tílku. Báječně jsme si to užili, i když ještě stromy nebyly zbarvené podzimem a květiny už zase byly odkvetlé. A já si konečně dala ty jejich slavné palačinky i s tvarohem i s ovocem a k tomu jsem vypila minimálně litr domácího moštu.

A to byl první a asi poslední hezký den tohoto měsíce, protože pak se to zkazilo… To je tak, když už delší domu vnímáte ve vztahu nespokojenost, ale nemáte čas a náladu to řešit. Bublalo to mezi námi už od srpna a teď to začalo bouchat a vydrželo to bouchat s přestávkami celý měsíc.

Následoval víkend, kdy jsem byla sama doma. Vařila jsem, pekla, doháněla resty na YT, spánkový deficit, úklid a se sestrou vyrazila do kina na Sirotčinec slečny Peregrinové. S knihou to sice nemělo nic společného, ale líbilo se mi to. Bylo to místy znepokojivé, místy vtipné a romantické – a byl to Tim Burton, který mě nikdy nezklame.

Pak jsem vyrazila na vernisáž v Galerii kritiků, kde bylo úplně debilní světlo, a lidé, kterým jsem se chtěla věnovat, takže jsem úplně zapomněla fotit. Docela jsem se držela, takže jsem si dala zhruba tři skelničky vína a v půl jedné naložila opilou sestru do taxíku (asi poprvé za pět let se opila víc než já:) A druhý den jsem v práci umírala, protože jsem zjistila, že mi může být zle i té trochy vína. Hnus. Naštěstí to rychle přešlo.

co-se-stalo-rijen3.jpg

S přítelem jsme odjeli na venkov, kde místo odpočinku, relaxace a usmiřování znova vypukla krize v plné síle. Hm, tak jo… Bylo mi zle psychicky i fyzicky, tak jsem utekla do knížek. Z těch člověku alespoň nehrozí kocovina a cirhóza jater.

V práci to bylo klasicky ve stylu nestíhám, nestačím, potřebuju další hlavu, proč je to zase špatně, já se z toho p… a tak. Takže není divu, že to prostě dopadlo tak, jak to dopadlo. Nemocí. Na mou už tak zdecimovanou osobu si zasedl nějaký bacil – no, nebudu vás mučit podrobnostmi. Prostě jsem pár hodin zkoumala bakterie v záchodové míse a následně se nemohla postavit na nohy. Bohužel se mi to přihodilo v práci, takže nádhera. Do taxíku mě kolega musel téměř odnést (naštěstí jsem zrovna nezvracela) a těch pár metrů od taxíku ke vchodu a následně k bytu jsem málem neušla, protože se mi dělalo na omdlení.

co-se-stalo-rijen4.jpg

Jeden den jsem si vzala volno, druhý jsem ale už naklusala do práce, protože jsem měla uzávěrku projektu a pak už jsem se jen těšila na prodloužené volno. Přítel měl pánskou jízdu, takže jsem byla doma sama. Hodně jsem četla, koukala na seriály, vygruntovala byt, něco uvařila a upekla, vyžehlila obří koš prádla, podívala se na Suicide Squad, spala jsem a odpočívala, protože jsem byla úplně vyřízená a pan žaludek taky nebyl zrovna ve formě.

Na Halloweena jsem byla pozvaná souběžně na křest knihy a na kostýmovou narozeninovou party – a hádejte, jak to dopadlo. Nedorazila jsem ani na jedno. Dala jsem přednost domácnosti, knize a příteli, se kterým už jsme byli zase v mírovém stavu (moje nemoc ho dost vyděsila, tak ty usmiřovací manévry dost urychlil). Takže konec dobrý, všechno dobré.

Ale já doufám, že ten listopadu bude lepší. O hodně!

Tohle byl můj ne zrovna šťastný a vydařený říjen. A jak jste se měli vy?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s