Už jsem psala, jak se těším na podzim. Na to, jak se stáhnu domů a do sebe, budu si vychutnávat knihy, pít horký čaj zachumlaná do měkké deky, všude kolem budou hořet voňavé svíčky, na stole stát vřes a o Halloweenu se na mě bude šklebit vyřezaná dýně. Že všude kolem zavládne klid a přenese se i na mě. Že i v duši konečně budu mít pocit pohody.

Asi moc sleduji seriály nebo instagram, protože netuším, kde jsem na tuhle naivní (byť strašlivě hezkou a lákavou) představu přišla. Podzim totiž neznamená jen barevné listí a krásné scenérie, ale taky tmu, zimu, déšť, louži před barákem, přes kterou se musím přebrodit (bez legrace), mokro v botách, navlhlé oblečení, vstávání za tmy, chůzi z práce za tmy, kvůli změnám počasí zhoršující se bolesti kloubů a migrény a první nachlazení a pocit, že mi věčně teče z nosu nebo že bych se mohla nastěhovat na záchod.

Navíc v nakladatelské branži je podzim nejhorším a nejšílenějším obdobím v roce (ale věřím, že to má tak většina firem), protože se všechno připravuje na vánoční trh. To znamená spoustu práce, stresu a starostí, věčné obavy, že něco nevyjde a nestihne se a věčná hrůza, že už to nevychází a nestíhá se… a co teď sakra s tím.

A koncem října se mi navíc v hlavě zcela jasně zjevila vidina Vánoc a dárků, které musím vymyslet, sehnat, koupit, zabalit, cukroví, co bych měla a chtěla upéct, pocit, že bych měla taky pořádně uklidit byt a navíc i vidina toho, že si musím koupit velkou část dárků pro sebe (protože mamča by je na maloměstě nesehnala a nemá smysl, aby platila drahé poštovné). Mé seznamy jsou dlouhé jak pracovní týden (takže hodně), únava značná a taky ve mně začíná sílit pocit, že ty dva měsíce do Vánoc nejsou zrovna moc dlouhá doba…

Což mi ovšem nebrání v tom, abych už si nemalovala, jak si koupím předčasně k Vánocům děsně předraženou Yankee candle, budu sedět zachumlaná do teplé deky, všude kolem budou hořet svíčky, já si budu číst, pít čaj a horkou čokoládu, pouštět si staré vánoční songy a všude kolem zavládne klid a v mé duši se rozhostí pocit pohody.

Jo, jsem nepoučitelná. Ale když mi ten podzim není přán, tak mi třeba bude přáno to předvánoční období. Víte jak, naděje umírá poslední.