Únor byl krátký. Rychlý. Náročný. Plný změn. Plný stresu. Byl to ale úspěšný, i když hektický měsíc. Akorát jsem trochu doufala, že si odpočinu před nástupem do nové práce – a ono ne:)

Únor pro mě obvykle bývá krizový měsíc. Vánoce a Silvestr za námi, do léta daleko, jaro pořád v nedohlednu. Nemám ten měsíc ráda – ale jak tak poslouchám ostatní, tak ani oni ne. Jediný, kdo hlasuje pro to, aby nebyl únor vymazán z kalendáře , je moje sestra, protože má narozeniny. Ale ani ona ho nemá v lásce.

Letos jsem ho ovšem vítala, protože jsem před nástupem do nové práce, měla měsíc volno. Měsíc volno! Kdo by to nechtěla. Bohužel jsem z toho volna nakonec skoro nic neměla…

Koncem ledna onemocněl přítel. Jako milující partnerka jsem ho opečovávala tak, že jsem to od něj chytla. Naneštěstí nám bacil přinesla přítelova dcera – a ty dětské bacily dokáží dospělého člověka úplně položit. Přítel byl nemocný skoro tři týdny, já to zvládla podstatně rychleji, protože tolik času jsem prostě neměla. Chvílemi mi bylo ale bylo tak zle, že jsem málem kolabovala.

S nemocí jsem zvládla dvě pracovní schůzku, obě úspěšné, a oslavu sestřiných narozenin, kde jsem se snažila ten bacil přepít. Kupodivu úspěšně, přestože kombinaci nemoci a kocoviny nikomu opravdu doporučit nemůžu.

Poté, co jsem se uzdravila (tedy, pardon, alkoholem zabila bacil) jsem vyrazila na vernisáž v Galerii kritiků, kde kamarád slavil narozeniny. Nebylo mi pořád dobře a vůbec jsem neměla chuť pít. Jenže víno i šampaňské teklo proudem – a část toho proudu nějak záhadně natekla i do mě. Na to, kolik mi je let, nemám ani trochu rozum – a vůbec neumím pít:)

Většinu víkendu se snažíme trávit s přítelem. Někdy nám to vyjde, někdy ne. V únoru nám to vycházelo. Druhý víkend jsme odjeli zase mimo Prahu, kam já jezdím výhradně za účelem odpočinku, jídla a spánku. A v současné době i za účelem focení fotek na blog a blogování:) A taky za psaním článků do časopisu. Na tenhle víkend ale shodou okolností připadl Valentýn.

Přítel sice tvrdil, že neví, co ten Valentýn je, ale kecal, protože se choval romantiky:) S přáteli jsem vyrazili na výlet do Poběbrad, kde jsme jsme s procházeli po kolonádě a užívali si krásného, i když chladného víkendu.

Jelikož jsme tam byli dva páry a byl ten Valentýn, tak nás muži pozvali do cukrárny. No, o ni by nás pozvali tak jako tak:)

A přítel mi nakonec koupil i sladké srdce – protože ví, že já květiny ráda, ale to, co se dá sníst, mám radši:) Přiznám se, že už jsem srdce snědla – a bylo skvělé:) Na to, že jsme vlastně Valentýna neslavili, to byl nejlepší svátek zamilovaných v mém životě. Akorát k večeru už začala být děsná zima, tak jsme zmrzlí došli k autu a jeli domů se konečně pořádně ohřát:)

Zbytek února už nebyl moc fotogenický. Snažila jsem se odpočívat, co mi moc nešlo, vyřešit všechny věci, které jsem před nástupem do nové práce vyřešit musela. Takže jsem na otočku jela do rodného města, kde jsem oběhala úřady, podala daňové přiznání (snad poprvé v životě jsem ho vyplnila správně:). Napsala jsem článek do časopisu, o kterém pořád nevím, jestli se mi povedl.

V nové práci jsem podepsala smlouvu a absolvovala zaučení, které mě naprosto vyděsilo, protože jsem vůbec neměla tušení, co v té práci budu sakra dělat. A jak, když tomu vůbec nerozumím. Také jsem si ale splnila pár velkých přání. S příslibem pravidelného platu (a jako motivaci, abych se nenechala vyhodit ještě ve zkušební době) jsem si konečně pořídila světlo na natáčení (juchů) a po dlouhém,  předlouhém váhání i nový mobilní telefon. Investice to byla velká, ale rozhodně jí nelituju.

Poslední víkend v měsíci jsem opět odjela relaxovat mimo Prahu, abych se uklidnila. Víkend byl líný. Spánek, jídlo, krmení nutrií, které se nechtěli nechat vyfotit) a blogování, protože jsem se se snažila si nějaké věci předpřipravit, aby na blogu nebylo úplně mrtvo (nijak úspěšně, ovšem).

V neděli už následovala tradiční návštěva cukrárny, kde měli zrovna dost vybráno, ale i tak jsem si dala skvělé tiramisu. A pak už jsem musela pádit na vlak zpátky do Prahy.

Přestupný den jsem strávila částečně v nové práci a následně obědem s mojí předchůdkyní. (Místo práce jsme ale hlavně drbaly naše muže a tak:) Pak jsem se snažila vyřídil ještě další věci, psychicky se připravit na nástup do nové práce a jít brzy spát. Ale o tom až jindy.

V únoru se mi povedla ještě jedna věc, ale jelikož to není ještě stoprocentně jisté, tak vám o ní dám vědět až v březnu, kdy už budu vědět, jak to dopadlo. A taky se mi jedna věc nepovedla, ale to bylo nejspíš tím, že jsem o ni nestáhla. Jen jsem si říkala, že když už ta nabídka přišla, tak to zkusím.

A jaký byl váš únor? Slavili jste Valentýna?