V červnu jsem nechtěla mít skoro žádnou knižní hromádku – ale samozřejmě mi to vůbec nevyšlo. Nakonec knižní hromádka čítala 8 knih. Nicméně navzdory všem očekáváním jsem si s ní skoro poradila. Skoro, ale i tak jsem přečetla 7 knih. Což za měsíc tak náročný a odporný, jaký byl červen, je prakticky zázrak.

Nejdřív jsem se pustila do Náhradního kluka. Potřebovala jsem něco nenáročného, oddychového, co člověka dokáže pohltit – a Náhradní kluk to splnil. Není to sice romance, které vás nějak zasáhne nebo vám utkví v paměti , ale jako nenáročné čtení k vodě je ideální.

Pak jsem se vrhla na Poušť v plamenech, na kterou jsem se hodně těšila. Nejspíš jsem měla příliš vysoká očekávání, protože jsem ve výsledku byla docela zklamaná. Nebylo to špatné, nápad je zajímavý, hrdinka sympatické, ale jinak to hranice ya literatury nijak nepřekračuje. A já čekala nějakou bombu, což se nekonalo.

Pak nastalo první blbé období, tak jsem sáhla po Caravalu, se kterým jsem měla nechutný skluz. Neměla jsem od něj žádné velké očekávání, takže ve výsledku mě to vážně bavilo. Není to sice nijak originální a má to i dost chyb, ale bylo to čtivé a napínavé… a jo, prostě mě to bavilo.

Blbé období pokračovalo, tak jsem si vzala Korunu, protože knihy od Kiery Cass fungují jako balzám na duši. Zafungovalo to i zde, ale Koruna rozhodně nebyla tak dobré jako Dcera. Nebo jako Selekce – myšleno ten první díl. I tak jsem ji přečetla ale za jediný den.

Pak jsem se zase pokoušela dorovnat skluz s recenzákama a pustila jsem se do Fantastických zvířat a kde je najít, těch původních od Mloka Scamandera, ale v novém vydání. Není to plnohodnotný román, ale příjemná knížka pro všechny milovníky univerza Harryho Pottera, mezi které já hrdě patří.

Z blbého období se stalo to nejblbější, jaké jsem si dokázala představit. Počkat, nedokázala jsem si to představit, protože jsem to vůbec nečekala. Takže jsem zvolila Dotek vetřelce, což by měla být humoristická sci-fi. Taky byla, ale moc mě to nebavilo, netuším, jestli vinou přemíry vysvětlování a pomalejšího vývoje knihy, nebo kvůli mému neutěšenému stavu.

A nakonec jsem se dostala k největšímu restu ze všech – k Neobyčejným, které jsem měla doma pekelně dlouho. A jak už to tak bývá, netuším, proč jsem tu knihy tak dlouho odkládala! Skvělá byla, sice ne úplně dokonalá, protože to by musela být asi optimističtější, ale rozhodně je to nejlepší knihy od V. E. Schwab. A fakt nechápu, že když dokáže napsat něco takového, že v tom nepokračuje a radši se věnuje ya literatuře. Hrozné škoda.

A video máte zde: