V červenci jsem – stejně jako v černu – nechtěla mít velkou knižní hromádku. Nevyšlo mi to. Nakonec jsem přečetla 5 knih, což byl se vším tím pracovním i osobním nepořádkem vlastně skoro zázrak. 

Nejdřív jsem se pustila do Černého světla od Petera Maye. Tohoto autora mám opravdu ráda, i když Akta Enzo patří k té slabší části jeho tvorby. I tak mě ale předchozí díly hodně bavily, takže jsem byla nemile překvapená, že mě černé světlo zklamalo.  Recenze bude:)  Pak jsem se pustila do Legendy o krvi a lásce. Spojení historického románu, detektivky a romantiky mi znělo skvěle. Bohužel to ve výsledku skvělé nebylo, na mě tam převládaly moc černobílé postavy a romance z červené knihovny, což mi pěkně lezlo na nervy. Ale třeba mé mamce se to strašně líbilo, takže vidíte, jak moc je čtení knih individuální záležitostí.

Pak jsem si potřebovala spravit chuť a pustila jsem se do Bez srdce. To jsem odkládala pěkně dlouho a při čtení jsem si pak říkala, proboha,  proč jsem se na to nevrhla dřív, když je to tak skvělý? Podle mě je Marissa Meyer ukázkou toho, že i v ya literatuře dokážou vnikat originální, dobře vymyšlené a napsané knihy bez zbytečných klišé a patosu.

Pak jsem se pustila do Možná jednou. Nebyla jsem si jistá, jestli je vhodné číst knihu, které se zabývá nevěrou a rozchodem v mém stavu, ale nakonec to dobře dopadlo. Nebylo to sice bez chybičky, ale příjemná new adult romance se zajímavými myšlenkami, plastickými charaktery a bez cukrové vaty a jednorožců.

A nakonec jsem se konečně dostala ke Dvoru mlhy a hněvu. Četlo se to skvěle, i když pořád si trvám na tom, že to nemá žádný pořádný děj a zápletku a ten konec je hnusně naivní a odbytý. Ale i přes mé výtky mě to vážně bavilo a na to, jak je to tlusté, jsem to přečetla skutečně v rekordním čase. A potřebuju třetí díl, vážně.

A video máte zde:

 

Filmy a seriály:

Lucifer

Konečně jsem dokoukala Lucifera a bylo to naprosto boží! Netuším, proč jsem to tak dlouho odkládala. Každopádně čekání na další sérii bude kruté.

Stitchers

Chtěla jsem sci-fi, ale přitom něco nenáročného, vtipného s trochou romantiky. To tenhle seriál splňuje, ale jinak je to spíš taková blbůstka plná nelogičností s dost přehnanými hereckými výkony. Jestli budu pokračovat, netuším, není to nic, co by mě chytlo.

Já, robot

Sice to s předlohou od Asimova nemá kromě tří zákonů robotiky nic společného, ale já ten film miluju. Akční jízda, s humorem, dokonale životným robotem a úžasnými efekty (teda až na ten, kdy Willu Smithovi odletí hlava:). Moje sci-fi dušička plesá pokaždé, když ten film vidí – protože je to neuvěřitelně dobře udělané. Viděno mnohokrát – a pořád mě to nepřestalo bavit.

Hubnu složil, slova napsal

Není to sice nejlepší romantické komedie na světě, ale mě to prostě baví a navíc se mi líbí propojení s hudbou. Už při úvodní sekvenci se vždycky začnu usmívat a vydrží mi to až do konce filmu. Taky viděno opakovaně.

Periskop nahoru a dolů

Tohle je skoro parodie na Hon na ponorku, který miluju, ale tohle je taky dobré. Je to taková blbůstka plná absurdností a bizarních postav, ale vtipná a oddechová, takže viděno opět poněkolikáté.