V květnu jsem na čtení měla minimum času, protože mi do klína prakticky spadl nový vedlejší úvazek. Nakonec jsem přečetla přesně pět a půl knihy, což zní sice hrozně divně, ale fakticky to tak je:)

Na prodloužený víkend jsem si vzala Třetí stříbrnou knihu snů, závěr trilogie Silber. Jako velkolepé finále to nefungovalo, ale jako vtipná, čtivá oddechovka napsané typickým stylem Kerstin Gier ano. Já jsem od toho nic jiného nečekala, takže jsem byla spokojená.

Pak jsem měla čtení krizi, takže jsem chtěla něco čtivého, nenáročného, co mě dokáže pohltit. Vzala jsem si knihu Marná touhy snaha. První díl s názvem Daniel a Aubrey se mi hodně líbil, ale tady jsem bohužel ošklivě narazila. Zatímco první díl byl taková pěkná, moderní romantiky z vysokoškolského prostředí, druhý díl se zvrhl v klasickou nesmyslnou červenou knihovnu točící se kolem tématu: „Chceme spolu spát, ale nemůžeme.“ Bla, bla, za mě tohle fakt ne.

A úplně koncem měsíce jsem si chtěla zase přečíst nějaký knižní rest z mé knihovničky a sáhla jsem po Napsáno krví. První díl s názvem Zvrácené myšlenky se mi hodně líbil, ale tady jsem opět narazila. Prostě mi mnohem víc sedí psychopati a vrahové než čínské triády, organizovaný zločin a kradené obrazy. Prostě mě to vůbec nebavilo, takže tohle je ta půlka knihy, kterou jsem přečetla. Zbytek už jsem jen prolistovala, abych věděla, jak to dopadne s hlavníma hrdinama.

Potřebovala jsem si spravit chuť něčím, od čeho jsem předpokládala, že bude dobře napsaná a vymyšlená. Vzala jsem si proto Knihu dohadů – a tentokrát jsem se strefila. Magický a atmosférický příběh o odhalování jednoho rodinného tajemství – tenhle typ knih mám ráda, takže i tohle mi sedlo.

Pak jsem se pustila do Po zemi bloudím dál. Nejedná se o žádnou bombu, ale oceňuju, že i do české ya literatury dorazil klasický dobrodružný žánr založený na westernech.

Pak jsem se zase pokoušela dorovnat skluz s recenzákama a pustila jsem se do Prokletých domovů. Byla jsem varována, že se jedná o nezmatenější díl, takže jsem ho četla pomalu a pečlivě – a nakonec jsem se v tom překvapivě neztrácela. Palec nahoru! I tak mi to ale přišlo jako spíš odrazový můstek k dalším dílům – tak doufám, že se nemýlím.

A video máte zde: