Na to jak byl únor krátký, nebyl na čtení vůbec špatný. Nejspíš i kvůli tomu, že jsem byla hrozně unavená, takže mi na nic jiného než na ležení v posteli nezbývala energie. Tak jsem se aspoň snažila číst, i když jsem u toho usínala. Nakonec to tedy dělá 7 knih.

A jsem překvapená, že tenhle měsíc byl i žánrově takový různorodý, to je fajn. I když to vzniklo díky tomu, že mě baví číst, ale už mě nebaví psát a recenzovat, takže jsem si vlastně četla tak nějak to, co jsem chtěla, a ne to, co bych měla. V březnu budu muset zase začít ty recenze dohánět.

Jako první jsem se vrhla na Urgentní péči, třetí díl ze série lékařských thrillerů. Není to žádná super literatura, ale kombinuje to detektivní linku, lékařské prostředí a romantiku, což já ráda, takže si u toho skvěle odpočinu. I když ta akce ke konci je hodně přitažená za vlasy.

Pak jsem se pustila do Gřiši, na kterou jsem se dost těšila. Četlo se to prakticky samo a ta inspirace ruskou historií mě vážně dost bavila. A taky mě bavil Temnyj, bože, naprosto dokonalej bad-boy. V závěru to ale nakonec byla průměrná ya fantasy, kterou z vod těžkého průměru vyrvalo právě jen to neobvyklé prostředí. Ale další díly si ráda přečtu, protože jsem to měla přečtené raz dva.

Následoval Třpytný dvůr, ke kterému jsem přistupovala mírně opatrně. Richelle Mead miluju, ale poslední dobou už nepíše tak dobře jako dřív. No, ani Třpytný dvůr můj názor nezměnil. Napsané je do dobře a čte se to skvěle, ale příběh se točí hlavně kolem mužů,  svatby a šatů. Od tak zkušené autorky přeci jen čekám něco víc. Ale jako romantická oddechovka to bylo dobré, takže do dalších dílů se pustím.

​

Pak jsem po návštěvě u zubaře přečetla Správná pětka se má báječně. Ano, čtu knihy pro ději. Na Správné pětce jsem vyrůstala a bezmezně jsem tyhle dobrodružné příběhy party čtyř dětí a jednoho psa milovala. A ráda je mám pořád.

Pak jsem se zase pustila do něčeho trochu jiného a přelouskala jsem Město schodů. Celou dobu jsem si říkala, jestli se mi to vážně líbí. Vymyšlené to bylo dobře, napsané skvěle, příběh byl hutný a nepředvídatelný, ale bylo tak pár pasáží, které mi nedělali dobře na žaludek. Autor má dost zvrácenou představivost. Ale pohltilo mě to, takže nakonec mě to nejenom bavilo, ale i se mi to líbilo.

Pak jsem měla nějaký zásek, kdy jsem vážně netušila, co bych chtěla číst. Nakonec jsem se vrhla mimo plány na Skálu, první díl trilogie Ostrov Lewis. Všechno dělám v životě opačně, takže k nejslavnější trilogii od Petera Maye jsem se dostala až po Čínských thrillerech a Aktech Enzo. Autorův styl miluju, takže jsem se nemohla odtrhnout, i když to není až tak vyloženě detektivka. Scény z minulosti mě nenechaly jít spát, a i když jsem vraha odhadla o chvíli dřív než hlavní hrdina, tak rozhodně palec nahoru a doma už mám přichystaný druhý díl.

Seriály:

Grimm

Jo, tohle mě pořád baví – a hodně. Škoda, že už je to poslední série.

North and South (Láska v bílém pekle)

Čtyřdílné mini série ze stanice BBC je adaptací stejnojmenného románu od Elizabeth Gaskell. Mi-lu-ju! Dokonalý pan Thorton a romantika v drsném prostředí průmyslového města, s jeho špínou, bídou a dělníky pracující v nelidských podmínkách v přádelnách. Ach, tohle je srdcovka, takže jsem to viděla asi po desáté. Minimálně.

Burnt (Dokonalý šéf)

Na tohle jsem se hodně těšila, protože jídlo, prostředí restaurace, trocha romantiky a pohledný hlavní hrdina na mě zabírá. Bohužel to celé bylo takové nezvládnuté. Měla jsem dojem, že natočili úplně jiný, mnohem delší film, a pak ve střižně stříhali a stříhali, až z toho vzniklo tohle. Nebylo to špatné, ale já pořád měla pocit, že vidím jen nějakou nepovedenou pracovní verzi a že to mělo vypadat a vyznít o dost jinak.