Prosinec byl stejně jako předchozích pár měsíců složitý a náročný měsíc, což se na mém čtení neblaze odráželo. Nakonec jsem toho nepřečetla zdaleka tolik, kolik jsem měla a chtěla, ale zase ne úplně málo. 

Jako první jsem se pustila do Zámku v oblacích. Mám knihy od Kerstin Gier ráda, protože jsou vždycky neskutečně čtivé, vtipné a tak nějak mě pohladí po duši. A v tomhle ohledu Zámek v oblacích nezklamal. Recenzi najdete ZDE.

Pak jsem se pustila do Iko, komiksu, který navazuje na Měsíční kroniky. Ach bože, tohle bylo boží, boží, boží. Román by byl sice o chlup lepší, ale i jako komiks to funguje na výbornou.  Recenzi najdete ZDE.

Krize pokračovala, takže jsem si přečetla novelu Roztříštěná koruna, které patří to série Royalové od Erin Watt. Hodně jsem se na ni těšila, protože jsem chtěla vědět, jak to bylo s Gideonem a Savannah, ale ve výsledku jsem byla trochu zklamaná, protože to bylo… no, takové roztříštěné, kusé a dost nedotažené. Strašná škoda.

Krize pokračovala a blížily se Vánoce, tak jsem se rozhodla, že si zkusím uměle přivodit vánoční náladu, takže jsem sáhla po své oblíbené vánoční „klasice“ v podobě povídkové sbírky Dárek z pravé lásky. Přečetla jsem tři povídky: Dáma a liška (tajuplná, magická, zvláštní), Vítejte ve Vánocích, CA (vtipná, roztomilá, pohladí po duši a hlavní hrdinka je ze začátku pěkný Grinch:) a To je Yulský zázrak, Charlie Browne (taky vtipná, milá, se správně nakombinovanými vážnějšími tématy a romantikou a vánoční atmosférou). Takže za mě opět naprostá spokojenost, i když vánoční náladu mi to tedy nevyvolalo:) Ale to ono nezvládlo nic:)

Následně jsem se ke svému překvapení pustila do knihy Karmínové pouto, ze které jsem měla docela obavy, protože autorčina předchozí kniha Krutá krása mě vcelku zmátla a zklamala. Karmínové pouto má sice také nedostatky jako Krutá krása, ale četlo už se mnohem lépe a svižněji plynulo. Recenzi najdete ZDE.

Pak jsem se vrhla na Legendu, pokračování série Caraval, na kterou/kterého jsem se hrozně těšila, protože tahle kniha měla být celá o Legendovi, tajuplném mistrovi Caravalu. No, mohlo to být lepší, ale vyloženě zklamaná jsem nebyla, líbí se mi autorčin styl psaní, práce se slovíčky i budování atmosféry. A teď chci ten poslední díl. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

A co číst jiného o Vánocích než Dvůr mrazu a hvězd? Jedná se o novelu, které navazuje na trilogii Dvůr trnů a růží. Sice dějově to není žádný zázrak, ale já prostě miluju ta setkání s hrdiny, protože je to jako se sejít, klábosit a špičkovat s dobrými přáteli. Recenzi najdete ZDE.

A co číst jiného v mém případě než Ostrý řez, už čtrnáctý díl ze série s Lincolnem Rhymem, od Jeffryho Deavera. Tohle je taková moje vánoční klasika. Tuhle sérii miluju, takže jsem si další dobrodružství Lincolna a Amélie náležitě užila, ale neoblíbenější díl z celé série se z toho nestal.