Únor byl krátký a špatný, čemuž odpovídalo i mé čtení. Prostě jsem měla tak špatnou náladu, že jsem si ty knížky neužila tak, jak jsem si myslela, že si je užiju. 

Jako první jsem přečetla Stín od Ursuly Poznaski. Mám tuhle sérii detektivek ráda, ale tady mi nesedl ten zvrat uprostřed knihy. Nebo to možná vážně bylo tím, že jsem měla mizernou náladu, těžko říct. Za mě je to lepší než Pět, ale on něco horší než Slepí ptáci a Hlasy.

Pak jsem konečně přečetla pátý a šestý díl Ságy. Za mě tohle byly asi nejlepší díly a vzhledem k tomu, že ten šestí díl člověk může brát jako závěr celého jednoho dobrodružství, tak to fungovalo skvěle.

Následně jsem se pustila do Probuzení od Amandy Stevensové, posledního dílu z mé oblíbené série Hřbitovní královna. Líbil se mi hodně, ale moje nálada zabránila tomu, abych to ohodnotila pěti hvězdičkama, což si jinam myslím, že by nastalo. Ale tak já Probuzení bude číst určitě i někdy v budoucnu, protože k dílům téhle série se ráda vracím, tak uvidíme, jak ho budu hodnotit v normální náladě.

Pak jsem se konečně pustila taky do jednoho recenzáku, a to Everless – Panství krve a kovu. Za mě to mělo super námět, zvraty a odhalení, ale to zpracování už za tím vcelku pokulhávalo. Více se dočtete v recenzi ZDE.

A pak už jsem četla nebeletristické knihy. Dočetla jsem Šedé eminence v evropské historii, co mi přišlo jako taková lépe napsaná a vyzdrojovaná wikipedie. A taky jsem dočetla Šťastný život od Willa Bowena, což je seberozvojová kniha o pozitivním myšlení, a ta mě oslovila opravdu hodně, takže tu vřele doporučuju.