Po potopě

Úterý, 26. července 2016

Večer hlásí přívalové deště. Oblékám šatičky a minimalistické sandálky a mažu do práce. Končím v půl páté, to není večer. To stihnu, říkám si. Ne, nestihnu, dojde mi v půl čtvrté, kdy venku padá voda. Hodně vody.

Půl páté. Hodně vody. Do toho nejdu. Pět hodin. Vypadá to, že už skoro neprší. Omyl. Prší. Hodně. A venku je kolona jako blázen. Zátarasy. Hasiči. A spousta chlapů v reflexních vestách. Že by někde spadl strom? Nespadnul. Ale pod mostem je metr vody a v ní zaparkoval nějaký nebohý řidič auto.

Hm. Tak tu stojím, v šatičkách a sandálkách, pod deštníkem. A chlapi, že mě pustí, až se prý dostanu na lávku, pak že už to přejdu. Takže jako pro VIP mi sundají tu pásku, co blokuje dopravu, a já vyrážím. Až na to, že i pod tou lávkou je voda. Hodně vody. Špinavé, studené vody. Do které nejspíš vytekl kanál. Jako pravá dáma jednou rukou třímám paraplíčko, druhou mezi prsty sukýnku a jdu. Brodím se. Mám tam tak pod kolena. Jsem na lávce. Přejdu. A tam je taky voda! Chvíli jako pravá (mokrá) princezna stojím a přemýšlím, jak je tam hluboko. A jak trapný bude, až tam zahučím až po uši. No, nejsem moc vysoká, takže to není až takové přehánění.

A chlapi na mě volají: „Jé, slečno, vy jste nám tady uvízla.“

„Neuvízla, jen přemýšlím, kolik je tam vody.“

„Tak my vás přenesem!“

Takže pokud pochybujete o mužích v 21. století, tak gentlemani ještě nevymřeli. Jen je asi musíte hledat uprostřed skoro katastrofických událostí…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s