Červenec někam zmizel. Nejspíš ho někdo ukradl, protože jinak nevím, kam se poděl. Byl to takový líný měsíc, prostě jsem přeřadila do dovolenkového režimu a nebyla schopná zpátky naskočit, což se projevilo jak v práci, tak na blogu. Uvidíme, jak to bude v srpnu.

První týden v červenci jsme měli celofiremní dovolenou, takž i s víkendy celkem devět dní volna. Upřímně, vůbec jsem nevěděla, co s tím. Zjistili jsme to asi dva dny dopředu, takže možnost naplánovat nějaký pobyt byla v tahu. Tak jsem se z toho snažila vytěžit co nejvíc.

Kupodivu jsem potřebovala dovolenou, abych zjistila, jak moc fyzicky i duševně jsem vyčerpaná. Pořád jsem si totiž říkala, že to ještě jde, i když tělo říkalo něco jiného… No jo, jenže ono je někdy jednodušší ho neposlouchat, protože výpověď kvůli tomu dát nemůžete, že.

S přítelem jsme odjeli na tři dny na sever Čech. Dovolená nám samozřejmě propršela. Pro knihomola nic tragického, aspoň jsem se mohla povalovat v posteli a číst si. Akorát byla dost zima a já s sebou měla jen letní oblečení, takže jsem tam vyhrabala nějaký obstarožní svetr a celé tři dny vypadala jako blázen, protože mi byl asi o deset čísel větší. Ale co, teplo mi bylo.

Pak jsme den strávili v domě na venkově, kde nám zrovna krásně kvetla zahrada. Přijeli nám na návštěvu známí, došli jsme si na oběd do italské restaurace, kde jsem měla pozoruhodně špatné rizoto. Večer jsem zase frčela do Prahy, kde jsem se spíš otočila a jela k rodičům do Tábora.

Těšila jsem se, že se vykoupu v Jordáně, ale nebylo mi přáno. Sice bylo hezky, ale studeně foukalo, takže mi do vody nechtělo. Ani do plavek. Tátovi jsem přinesla štěstí, protože po nějaké době dokonce chytil kapra.

O víkendu jsme zase jeli s přítelem na venkov. Udělali jsme si výlet do Litoměřic, kde mají krásnou zahradu (řekla jsem, že tady bych se chtěla vdávat, a přítel se chtěl utopit v tom okrasném jezírku) a taky super cukrárnu. Pak jsme pokračovali pro meruňky, zatavili jsme se v muzeu českého granátu, kde mi přítel koupil prstýnek. Neděli jsem strávila vařením meruňkové marmelády a meruňkových knedlíků, protože na oběd přijela přítelova dcera. Knedlíky nedopadly úplně ideálně, ale nikoho jsem neotrávila, takže úspěch.

Přítel pak odjel na čtrnáct dní pryč, takže já další víkend jela opět k rodičům. V pátek jsem si vzala dovolenou, abych se konečně objevila u  doktora. Následně jsem se dva dny válena u vody, kecala s rodinou, konečně si zaplavala v Jordáně, napsala článek do časopisu a během tří dnů přečetla tři knihy. Tak se mi to líbí.

Poslední týden jsme konečně s kamarádkami oslavily sestřiny zásnuby. (Je o čtyři roky mladší než já, ale dneska už se mladší setra může vdávat dřív než ta starší:) No, opily jsme se slušně, aspoň já, takže jsem se potom z toho vzpamatovávala ještě o víkendu.

Ten jsem měla úplně volný a opět jsem nevěděla, co s tím. Únava mě dostihla, takže jsem naprosto prokrastinovala a měla jsem z toho špatný pocit, takže jsem si moc neodpočinula. Podívala jsem na Lídu Baarovou (bylo to tak špatné, až mě to skoro i bavilo), skoro dočetla Knihovnu duší, trochu uklidila byt, trochu jsem natáčela, hodně jsem spala… a stejně jsem byla v neděli unavená! Překvapeně jsem zjistila, že tyhle válecí víkendy nejsou nic pro mě, prostě si neodpočinu tak, jako když s přítelem někde výletujeme, to mě baví a naplňuje mnohem víc. Možná nakonec nejsem až takový povaleč, jak jsem si myslela, jen po mně nechtějte, abych brzy ráno vstávala.

Tohle byl můj červenec. A jak jste se měli vy?