Červen mi připadal nekonečný. Stejně jako všem školákům. Až na to, že mě vidina dvouměsíčního volna, válení se, užívání si sluníčka a vstávání v deset nečekala.

Přiznám se, že celkově byl pro mě červen mrzutý měsíc. Počasí si dělalo, co chtělo, zdraví si dělalo, co chtělo. Já trpěla bolestmi, neskutečnou únavou a nespokojeností. Ke konci měsíce už jsem opravdu fungovala pouze v režimu „přežít“.

Trocha kultury…

Přitom to ale začalo hezky, protože jsem byla dokonce i trochu kulturní.  Zkraje měsíce jsme se ségrou vyrazily do kina na Alenku v Říši divů: Za zrcadlem – a bylo to boží. Dokážu ocenit, když je film krásně udělaný, a tady jsem si přišla na své. Potom jsme s přítelem šli do divadla Pod Palmovkou na Uprostřed slunce hromadí se popel, což bylo polské experimentální představení. Nevím, jestli jsem byla jediná, kdo to vůbec nepochopil, ale asi jo, protože pár lidí se u toho chvílema i smálo. Mně to přišlo strašlivě depresivní a celkově naprosto neuchopitelné a nepochopitelné.

Taky jsem vyrazila na vernisáž v Galerii kritiků. Skoro nikdo tam nebyl, ale bylo to fajn. Vždycky mě těší, když se potkám s přáteli, protože abych stíhala všechno, co mám, tak musím žít jako poustevník.

Většinu víkendů trávíme s přítelem mimo Prahu. Když prší, tak je to na houby, ale zase mám důvod k tomu válet se v posteli a číst si. Na chvíli ale pršet přestalo, takže nakonec i procházka a výlet do cukrárny na dortík byl:)

Shopaholic

Hm, shopaholic rozhodně nejsem. Nakupování mě nebaví. Fronty, blbý kabinky, svlékání a oblékání a obří nákupní centra, kde ujdete deset kiláků, než najdete obchod, co potřebujete. Ale musela jsem to překonat, protože jsem zjistila, že nemám, co na sebe. To říká každá žena, ale já přibrala pět kilo, takže se skutečně do části svého šatníku nevejdu. Stálo mě to několik bojových výprav, ale nakonec jsem sehnala skoro všechno, co jsem chtěla. Akorát nechci vědět, kolik to stálo.Vážně.

Další víkend jsme měli návštěvu, takže jsme vyrazili na zámek do Lysé nad Labem a do Brandýsa. Počasí nám krásně vyšlo, trochu kultury jsme proložili ne zrovna zdravým, ale chutným jídlem, a přítel mi objednal horké maliny se zmrzlinou, což jsem nejedla snad sto let, a bylo to hrozně dobré. Tak moc, že to musím udělat i doma.

Hm…

To byla moje reakce na novou barvu vlasů. S touhle představou jsem si pohrávala v hlavě už nějaký čas. Nechtěla jsem být tmavovlasá, ale zároveň momentálně nemůžu být ani blondýna, protože mám vlasy hodně zničené a nejspíš by mi vypadaly. Ombré se jevilo jako ideální kompromis. Jen jsem své kadeřnici zapomněla vysvětlit, jak přesně si to představuju – no, takhle to tedy vypadat nemělo! Není to úplná krize, ale úplně sama sebou se tak taky necítím… Takže uvidíme, s jakým nápadem přijdu příště… Sama se začínám bát:)

A další víkend přišla vedra, která nenávidím. Naštěstí jsem u kamarádky objevila stolní větrák. Záchrana. Přítel sice protestoval, ale pak už ležel vedle mě a liboval si, jak je to bezvadný:) Jeli jsme k rybníku, ale nebyl k němu přístup, takže to nebylo úplně ideální. Dala jsem si velkou zmrzlinu, ale v tomhle vedru se to tak rychle roztéká, že jsem z toho neměla žádný požitek. Příště chci zmrzlinový pohár, tam člověk nemusí řešit, jestli má zmrzlinu na šatech, nebo v žaludku:)

Úplně koncem měsíce jsem se dozvěděla, že první týden v červnu budeme mít celofiremní dovolenou, zašla jsem si ke kamarádce na kosmetiku, kde jsem si konečně trochu odpočinula, na YT jsem dosáhla krásné kulaté tisícovky odběratelů a nálada se mi začala zlepšovat. A to byl můj mrzutý červen. Ale konec dobrý, všechno dobré, ne?

A ještě jednou vám, kdo mě sledujete na YT, děkuju! Jste báječní a mé díky si rozhodně zasloužíte.

P. S. A ano, jsem posedlá focením kytek. Protože jedna jsou úžasně fotogenické, krásné a pomíjivé. A navíc mi dělají neskutečnou radost, tak si ji s sebou nosím aspoň na fotkách, a když mám mizerný den, tak se na ně koukám a uklidňuju se:)