Je pátek. 16.29. S kolegou  máme přesně za minutu padla. Volá jedna tiskárna, že u knihy, co už je v tisku, máme chybu na obálce. Píše druhá tiskárna, že u knihy, co máme v tisku, máte na deseti stranách špatně  spady. Zjišťuju, že u článku, co ho chci poslat do tisku, chybí popisky k fotkám.

Kolega se snaží sehnat grafika. Já jásám blahem, že v druhé tiskárně jsou si schopni ořezové značky udělat sami a nemusím tudíž uhánět téhož grafika. Následně zjišťuju, jak mám sakra otevřít FTP přístup a kde najít hesla. Přemýšlím, jak mám hotovou knihu zkontrolovat, když jsem ji nikdy předtím neviděla. Snažím se sehnat popisky k fotkám. Marně. Vzdávám to a po pěti minutách zuřivého cvakání do klávesnice a poradou s profesorem Googlem si ty popisky napíšu sama. Do toho odsouhlasím článek o Boženě Němcové, aby mi autorka taktně napsala, že bude psát o úplně jiné Boženě. (O které jsem přirozeně v životě neslyšela, že.) Ups.

Je mi jasné, že do knihovny, kam jsem chtěla jít, to nestihnu a dostanu pokutu. (A taky, že jo).

Takže to byl závěr mého prvního týdne v práci. Kromě toho jsem přečetla dost stran a rozbila žaluzii (kterou naštěstí spravil kolega, protože i jemu se kdysi něco podobného povedlo:)