Duben byl poznamenaný zdravotními problémy, stresem v práci, ohavnou zimou (co to sakra bylo?) a mojí naprostou zaseknutostí, kvůli které jsem si ale zase řadu věcí uvědomila. Samozřejmě nechyběly ani hezké a příjemné okamžiky, ale opět musím potvrdit, že ten rok 2017 mi asi nebude přán.

1. duben

Apríl. Chytám pro vás soutěž, natáčím videa, uklízím, dělám si pořádek v šatní a kosmetické skříni. Potom uléhám ke krasobruslení, čtu si, vařím lososa a je mi fajn.

3. duben

Pondělí. Práce. Migréna. Horší začátek týdne si neumíte představit.

4. duben

Málo spánku, přetrvávající bolest hlavy, rudé oko – doufám, že je to jen prasklá žilka a ne zánět spojivek!

5. duben

Přítel vstává v půl šesté a tiché vyplížení z domu neovládá. Něco mu upadne, nechá zapnutý budík a ten zvoní a taky puštěný větrák v koupelně. Nakonec se mi přeci jen podaří znovu usnout, ale je to spíš horší než lepší. Do práce přijdu jak zbitá a navíc mě zase bolí hlava.

6. duben

Migréna. Pořád se zaobírám knihou o válečných zločinech nacistického Německa – hrozná kombinace.

7. dubna

Pátek. Hurá! Migréna. Už ne!

8. duben

Sobota. Hurá. Migréna. Né, to mi nemůže udělat, že budu migrénu i o víkendu. Polykám analgetika a vracím se zpátky do postele. Léky zabírají, snažím se trochu uklízet a stříhat video, které si chytře neuložím, takže přijdu o 3 hodiny práce.

9. duben

Migréna. Proč mě to ještě překvapuje? Naštěstí analgetika víceméně zabírají, takže něco málo udělám. Dokonce s přítelem dolezu i do Baumaxu a stihneme přesadit kytky. Večer jdeme k přátelům na malou kolaudačku jejich bytu, kamarádka skvěle vaří, tak si dáme do nosu a vypijeme dvě lahve vína. Docela se namažu. Pít potom, co celý týden polykám léky proti bolesti, nejspíš nebyl nejlepší nápad.

10. duben

Pondělí. Už zase?

11. duben

Blíží se uzávěrky a mně nedošlo, že jsou mezitím Velikonoce, takže máme o dva dny méně. Musím s sebou hodit. Večer jdu na hodinu pilatesu. A pak se ségrou a holkama ze cvičení na víno.

12. duben

Uzávěrky se blíží, takže nasazuju tempo „fretka na kofeinu“. Dotahuju věci po externích redaktorech, nadávám, protože je to zase blbě, rediguju časák, vymýšlím reklamy, nadávám, s grafikem skládám knižní novinky, nadávám, lítám tam a zpátky, snažím se šéfovi vysvětlit, že udělat reklamu na něco, co je ještě ve výrobě, nejde, a kluky z marketingu přesvědčit, ať vlezou do skladu, nafotí nové produkty a grafikovi pošlou rozumnou fotku (mám chuť si to jít vyfotit sama, ale nemám na to čas).

Po práci stejně zrychleně vyrážím na pochůzky a úplně zapomenu dojít do antikvariátu! Vyzvedávám si recenzák, se slečnou si pokecám o knihách s gay tématikou a anime, do toho mi volají z jiného nakladatelství, že mají zájem o spolupráci, frčím do knihovny zaplatit pokutu a domů, abych aspoň chvíli viděla přítele. Ten mi přinesl koláčky a velikonočního zajíčka. Pak odchází na křest studentského almanachu a já se vrhám na rychlo-úklid, protože zítra u mě spí kamarádka a doma to vypadá jako po výbuchu.

13. duben

Rediguju časopis, kontroluju reklamy, nadávám, když si kolega odpoledne vzpomene, že chce jednu změnit, píšu takové vtipné věci jako „Victorii dejte Heydrichovi k hlavě a underground ke krku, tam se nám to vejde“.  Všechno, co jsem mohla vyřídit a zařídit, jsem zařídila, časopis se závěrečnýma korekturama odeslala grafikům, takže Velikonoce můžou začít. Letím domů, nalíčit se, převléci, natočit video a pak na vernisáž v Galerii kritiků, kde mám sraz s kamarádkou a ségrou. Nějakým záhadným způsobem se dostáváme domů v půl druhé ráno, ehm.

14. duben

Velikonoce. Kamarádka vstává do práce, chudák. Naštěstí vstává až v půl deváté, tak vstávám kolegiálně s ní, vařím čaj a dáváme ranní pokec. Já si v duchu říkám, jak je super po kalbě spát, protože jinak bych v tuhle dobu už seděla (a umírala) v práci. Po strašně dlouhé době trávím celý den v posteli s knížkou – a neskutečně si to užívám.

15. duben

Balím věci a odjíždím na venkov za přítelem. Funguju v režimu spánek, jídlo a čtení – přesně v tomto pořadí. I když s tím jídlem to není žádný zázrak, protože přítel nepochopil, že máme mít kuře a nádivku, takže to kuřecí uvařil, nakrájel a místo uzeného dal do té nádivky, ehm.

16. duben

Venku je skutečně aprílové počasí. Fotíme obrazy na zahradě, jdeme na malou procházku, já se cvičně projedu na přítelově staronovém kole, které je úplně na prd, pak začíná pršet, takže zase zalézám do postele s knížkou.

17. duben

Přítel i v dešti vyběhl pro lískovou haluzku a snaží se mě vyšlehat z postele. Dělá to ale tak symbolicky, protože jsme se včera těsně před spaním pohádali a on dobře ví, že ta agresivní jsem v našem vztahu já. Nemám daleko k tomu, abych mu ten prut vyrvala z ruky a rozmlátila ho o něj na maličké třísky, kdyby se mě fakt pokoušel vyšlehat. Radši mě lískovým proutkem pohladí po zadku a jde mi chystat snídani. Odpoledne frčím zpátky do Prahy, prší, z hnusného počasí a celého volna dostávám divnou únavu.

18. duben

Řeším reklamy a grafiky proháním jako nadmuté kozy, ale sama se nemůžu zaktivnit. A navíc je ohavná zima. Jdu domů, zalézám do postele a usínám v devět.

19. duben

Den blbec. Včera jsem zalomila tak, že jsem si nenařídila budíka. Internetový šotek nám sežral druhou korekturu časopisu – a to máme dneska uzávěrku!

S kolegou hluboce meditujeme nad tím, proč to nikdy neodevzdáme včas – a proč nás to ještě pořád překvapuje. A tiskárnu taky. Dostávám novou nabídku práce – a jsem z toho hrozně vyděšená. Od začátku dubna jsem taková zaseknutá, nechci nic řešit, nic měnit, jen ta představa mě stresuje.

20. duben

Časopis je v tiskárně. Detektivka je v tiskárně. A já jsem unavená.

21. duben

V noci jsem nemohla spát, takže v práci jsem jak vyoraná myš. Pořád se necítím dobře a pořád nemám knížku, kterou chci číst, protože jsem si na ni v knihovně dala rezervaci, dávno už jsem ji měla mít, ale očividně na mě zapomněli. Takže nečtu, protože bych chtěla číst tu knihu, co nemám, že! Tak jdu do knihovny půjčit si něco jiného a taky do Zootu vyzvednou si oblečení. Konečně mám obleček na sestřinu svatbu.

22. dubna

Víkend. Na většinu dne si ordinuju klid s Dívkou v ledu a seriálem Grimm. Převezou mi nákup z Kolonial.cz, zjišťuju, co všechno jsem si zapomněla objednat, a občas mezi jednotlivými epizodami a kapitolami něco uklidím.

23. dubna

Vařím orange chicken, ale ještě to není úplně ono. Potřebuju spotřebovat droždí, ale zapomněla jsem si koupit tvaroh, takže koláče nebudou. Pouštím se do bulek s čokoládou. Těsto mi moc nekyne, takže s ním dělám psí kusy, než se umoudří. Na výsledku to naštěstí není poznat. Natáčím videa, stříhám, uklízím, peru a tak. Začíná mě bolet hlava, tak si jdu lehnout a čekám na přítele, který má přijet z vernisáže.

24. duben

Pondělí. Nemám rád pondělí! Odpadne mi večere s kamarády a vlastně jsem za to ráda. Únava přetrvává a s ní i bolest v krku a pracovní rychlost level šnek.

26. duben

Zdravotní problémy, začíná mi z toho hrabat. Dojdu do knihovny, vyzvednout zásilku z LifeLike a do Zootu pro další várku oblečků.

30. duben

Čarodějnice. Válím se v posteli, vařím oběd, vytáhnu přítele do cukrárny, kde si letos poprvé neobjednám čaj, ale domácí limonádu. Přítel mi samozřejmě neřekl, že budeme dělat oheň, takže lovím staré oblečení a ke kamarádce jdu vyžebrat bundu, protože můj kabát za tři tisíce se k ohni vážně nehodí. Rozděláme oheň, přineseme jídlo, já na sebe natáhnu čtyři vrstvy oblečení a deku a opékáme buřty. Mám špekáček poprvé po deseti letech. Fouká ledový vítr, takže teplo mi není, přestože se snažím zahřívat vnitřně medovinou a vínem. Přijíždí kamarádka s dcerami a je to fajn. Trochu jsem se namazala a v deset odpadnu. Přítel měl asi zajímavější plány, ale co už, není mi dvacet.