V říjnu jsem četla na své poměry málo, protože se u mě projevilo naprosté vyčerpání, které mi nakonec potvrdili i lékaři, plus dalších pár věcí s tím spojených. Nicméně tím, že jsem musela nějakou dobu dodržovat aspoň chvilkama klidový režim mě čtení bavilo 🙂

Rozhodla jsem se dočíst knihy, které jsem začala číst někdy v létě a z mě neznámých důvodů je odložila. První z nich byla Temnota, první díl Dobyvatelské ságy. Říkala jsem si, že tohle nejspíš nebude vůbec pro mě, ale zároveň jsem to chtěla zkusit. A dobré to bylo. Zdaleka ne tak temné a kruté, jak jsem čekala, což mi vyhovuje. A rozhodně je to zajímavá a svěží historická fikce, na které autorka odvedla pořádný kus poctivé práce. Takže za mě ano a druhý díl už na mě čeká doma.

Druhou knihou, kterou jsem měla rozečtenou, byla Dívka ve věži, pokračování Medvěda a Slavíka, který mě okouzlil. Druhý díl už mi nepřišel až tak úžasný, možná to bylo tím že se mění prostředí, takže se z toho vytratila taková ta tajuplná magická atmosféra, ale pořád tahle série patří mezi můj letošní velký objev a Medvěd a Slavík i Dívka ve věži se s největší pravděpodobností objeví i v mých deseti nejlepších knihách za tento rok.

V knihovně se mi konečně podařilo ulovit Bouří prokletou, už jedenáctý díl ze série Mercy Thompson. Á, tohle bylo přesně to, co jsem chtěla. Prostě jedním slovem: boží. Více se dočtete v recenzi ZDE.

Nikdynoc jsem rozečetla začátkem měsíce, ale pak jsem ji zase (z nějakého záhadného důvodu) odložila, abych ji dočetla až koncem měsíce. Na tuhle knížku je spoustu názorů, takže ve stručnosti: miluju ten svět, nápady a jazyk, jakým je to napsané. Ale je to hodně pozvolné, zbytečně dlouhé a v určité části už mě to skoro nudilo, jak se to táhlo.  Pro podrobnější info koukněte na recenzi ZDE.