V prosinci jsem četla tak ve vlnách. Chvíli jsem četla až obsesivně, abych zapomněla na to, co se děje v mém životě, pak se ale k té životní krizi přidala i krize čtecí, aby toho nebylo málo. I tak jsem toho v prosinci přečetla dost a hodně těch knih jsem si navzdory všemu vážně skvěle užila.

Jako první jsem přečetla První opravdový polibek. Knihy od Kasie West mám ráda, takhle se řadí někde do poloviny. Bylo to čtivé, zábavné, zasmála jsem se u toho, ale příběh sám je dost povrchní a některé zápletky nedotažené. Celou recenzi si můžete přečíst ZDE.

Pak jsem přečetla Kroniky prachu, u kterých jsem měla pocit, že budou přesně pro mě. A nemýlila jsem se. Takhle inspirace Pýchou a předsudkem (a dost možná i dalšími klasikami) vyšla na jedničku z hvězdičkou a já si ji naprosto zamilovala. Nicméně radši si přečtěte celou recenzi, docela špatně se vysvětluje, proč je to tak boží:) Recenzi najdete ZDE.

Pak jsem pořád měla chuť na romantiku a přivolávala jsem si vánoční náladu, což se mi tedy nepovedlo. Nicméně jsem sáhla po svá každoroční vánoční klasice, a to povídkové sbírce Dárek z pravé lásky, kde jsem si přečetla svoje čtyři oblíbené povídky. Nejvíc se mi ale pořád líbí Dáma a liška a Vítejte ve Vánocích, CA. Ty jsou naprosto dokonalé. Starší recenzi najdete ZDE.

Pak mě definitivně chuť na romantiku přešla, takže jsem potřebovala nějaký dobrý mord. Sáhla jsem po svém oblíbeném autorovi, kterým je Jeffery Deaver, a jeho novince Hra na nikdy. Jedná se o první díl nové série – a byla jsem překvapená, že na Deavera to má docela málo těch jeho typických, šokujících zvratů. Pořád je to dobré, jen je to trochu něco jiného, než u tohodle autora očekávám. Recenzi najdete ZDE.

Následně jsem v té depresivní náladě sáhla po Smrti před branami, což byl vážně temný, dost beznadějný příběh. Konec byl naprosto fenomenální a epický, bohužel předchozích zhruba tři sta stran mě nijak zvlášť nebavilo a ty hloupé berličky ve stylu „teď ti to nemůžu říct“ mě vytáčely k nepříčetnosti. Recenzi najdete ZDE.

A na Vánoce jsem si vzala Magii vítězí, což byl jediný světlý bod Vánoc 2019. Zato hodně světlý, protože Ilona Andrews moje očekávání ještě překonala a nadělila nám opravdu dokonalý závěr dokonalé série. Takhle by to mělo vypadat! Recenzi najdete ZDE.