Mám pocit, že jsem v dubnu nic moc nedělala, což asi nebude pravda, protože to byl v mnoha ohledech náročný měsíc. A na čtení se to podepsalo – a samozřejmě ne dobře… Nakonec jsem ale přeci jenom něco přečetla…

Na začátek měsíce jsem se rozhodla doklepnout velký rest (doslova, ta kniha je pořádně tlustá:) v podobě Ohně probuzení od Anthony Ryana. Četla jsem tuhle bichličku celou první půlku dubna. Jak se mi líbila se dočtete v recenzi ZDE.

Pak jsem přečetla Strom viselců od Bena Aaronovitche, což už je šestý díl ze série Peter Grant. Mám tuhle sérii ráda, jen jí nesmím číst unavená a nesoustředěná. To jsem tentokrát porušila, ale autor už přeci jen píše trochu méně zmatečně, takže jsem si to užila a těším se na další díl.

O Velikonovích jsem se pustila do Ve stínu hvozdu. Netuším, proč jsem si myslela, že je to re-telling Krásy a zvířete, protože s tím to nemělo nic  moc společného. Jednalo se temný, poetický, snový příběh, který je víc o válce než zrovna o lásce (té romantiky je tam opravdu jen kapka:) Ve stínu hvozdu se mi líbilo, ale doporučuju to nečíst, když máte nějaký splín, protože já jsem se u toho chvílema fakt bála a až moc jsem to prožívala. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Pak nastala krize, tak jsem moudře sáhla po komiksu Iko sama sebou, což je další počin z mé milované série Měsíční kroniky. Bylo to tradičně skvělé, ale první díl se mi přeci jen líbil o maličko víc. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

A nakonec jsem chňapla po knížce, na kterou jsem se strašně těšila, a to byla Wildcard: Divoká karta od Marie Lu. Ano, má to chyby, má to asi i dost chyb, je to celé takové idealistické (aspoň ten konec), ale čert to vem, já jsem si to skvěle užila, vypnula jsem u toho hlavu a ten konec byl přesně podle mého gusta. Takže za mě značná spokojenost. Recenzi najdete ZDE.