Leden byl děsivý měsíc. Prostě v něm bylo všechno špatně – v práci, v osobním životě, se zdravím… Na čtení se to tudíž nepěkně podepsalo.

Jako první jsem se přelouskala Bajky barda Beedleho. Rowlingovou miluju, Harryho Potera ještě víc, a navíc jsou bajky ilustrované… Takže to nemohlo dopadnout jinak než dobře, že. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Pak jsem se pustila do sbírky povídek Trnitá řeč, které patří do světa Griši a dilogie Šest vran. Tohle bylo zatraceně milé překvapení! Dospělé, poetické, prodchnuté temnější atmosférou, s nečekanými zvraty a pointami. Jo, to se prostě povedlo. Výhodou navíc je, že tyhle povídky si mohou s klidem přečíst i ti, kdo Grišu nebo Šest vran a Prohnilé město nečetli. Recenzi najdete ZDE.

Krize pokračovala, takže jsem se pustila do novinky od Kasie West s názvem P. S. Líbíš se mi. Mám tuhle autorku ráda, ale ne všechno mi od ní sedne. Hodně se mi líbil Náhradní kluk, s Po tvém boku a s Láska a jiné úkoly už to tak slavné nebylo. P. S. Líbíš se mi bylo ale skvělé a opravdu mi to v tu chvíli zachránilo příčetnost. Takže za mě palec nahoru a těším se na další knihy od této autorky (v roce 2019 vyjdou v českém překladu hned dvě, jop). Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Krize vyvrcholila, takže jsem sáhla po románu pro ženy Rocková hvězda od Kylie Scott. No, první polovina mě bavilo – bylo to čtivé, vtipné, nenáročné. Jenže v té půlce jsem začala chtít, aby tam byl aspoň náznak zápletky a ne furt dokola – milujeme se, pohádáme se, vyspíme se spolu, je to fantastický, milujeme se, pohádáme se, rozejdeme se, vyspíme se spolu… No, chápete. Navíc je to opravdu román pro ženy narvaný těma nejlacinějšíma klišé, na což já jsem dost alergická. Takže to nakonec dopadlo tak napůl, ale víc jak 2,5 hvězdičky si to nezaslouží.

Následně jsem do svého Přečtena za leden přidala i Devět nocí od Zuzany Strachotové, což je pokračování Devět dní. Tuhle knihu jsem nečetla – alespoň ne v lednu. Navíc v lednu ještě ani nebyla na trhu, vyšla ke konci února. Takže jak se mi to povedlo? Jednoduše, pracovala jsem na ní, takže jsem ji přečetla dvakrát už v roce 2018. A byla to pecka, což jsem nevěřila, že pracovní knize někdy řeknu. Ale tohle bylo vážně skvělé, ještě o kus lepší než Devět dní! Recenzi chystám, snad bude brzy.

A pak jsem sem přihodila ještě i Humblok, což je diář-lomeno-kreativní zápisník od Humbooku. Jedná se skutečně o vymazlený týdenní diář v kroužkové vazbě, nechybí plánovače, místa pro poznámky, prostor pro personalizaci a kreativitu, citáty z knih i krásné ilustrace. V Humbloku se tak snoubí praktičnost s povedenou grafickou stránkou a vcelku originálním pojetím. Pro cílovou skupinu mladých to bude opravdu povedený a užitečný diář. Pro mě ale bohužel není, protože já se do něj s těmi svými nekonečnými seznamy úkolů prostě nevejdu:)