Až na to, že hodně z nich byly knihy, ve kterých je málo textu, víc obrázků než textu a dva kousky byly rovnou komiksy. Trochu jsem tedy podváděla, abych vám měla vůbec co ukázat, ale co, kniha jako kniha, nikdo se vás stejně jako u maturitního vysvědčení nebude ptát na podrobnosti 🙂

Začátkem měsíce jsem konečně dočetla Černé znamení, pokračování Divotvůrce, na které jsem se moc těšila. Problém byl v tom, že část napětí v první polovině je vytvořena klišé „nemůžu ti pomoct, ale taky ti nemůžu říct, proč ti nemůžu pomoct“, což je něco na co jsem absolutně alergická. Kvůli tomu jsem se v knize zasekla a vůbec jsem neměla chuť v ní pokračovat, nakonec jsem se k ní ale vrátila, a když se tenhle nešvar vyřešil, tak to bylo opět čtivé, svižné, napínavé a vtipné. Více se dočtete v recenzi ZDE.

Pokračovala jsem Řádem věčných trnů, druhým dílem ze série Dominium Padlých andělů. Neměla jsem na to sice ideální náladu, ale i tak jsem si čtení užila. Opět dostaneme originální prvky, nejednoznačné postavy, poetický styl psaní a pomalu houstnoucí zápletku prosycenou temnější atmosférou a pocitem úpadku a zmaru. Celkově mi ale tenhle díl přišel o dost optimističtější než první díl, takže za mě naprostá spokojenost. Více se dočtete v recenzi ZDE.

A to byly celé dvě knihy, které jsem za většinu června přečetla. Nenechte se ale zmýlit, já jsem hodně četla v práci 🙂 Každopádně mi došlo, že mi teče do bot, takže jsem na to šla šalamounsky a začala jsem si vybírat knihy úzké a obrázkové:)

Jako první jsem sáhla po Botanicu, které je opravdu krásně graficky zpracované a informačně přínosné (alespoň pro mě, protože mi došlo, jak velké mezery tady mám). Více se dočtete v recenzi ZDE.

Pak jsem sáhla po tenké knížečce s názvem Předobrý život od J. K. Rowlingové. Tentokrát se neobvykle jedná o proslov, který přednesla absolventům Harvardu v roce 2008. Ale za přečtení rozhodně stojí, protože se v něm najde spoustu krásných a hlubokých myšlenek. Více si můžete přečíst v recenzi ZDE.

A pak jsem si přečetla Kostík hledá přátele, což je knížečka pro malé děti, kde je opravdu minium textu, zato krásné obrázky. A i když to na první pohled vypadá jako trochu temnější dětské knížka, tak ve skutečnosti z ní přímo čiší optimismus a síla pravého přátelství. Více se dočtete v recenzi ZDE.

Pak už mi zbýval asi den, takže jsem musela ještě víc zrychlit, takže jsem rovnou sáhla po komiksech. Tentokrát volba padla na první dva svazky Záleskautek, které přinášejí ucelený příběh. Jelikož nečtu anotace, tak jsem byla překvapená silným nadpřirozeným laděním, ale fantasy prvky mám ráda, takže mi to nevadilo. A dobře jsem se u toho pobavila. Více se dočtete v recenzi ZDE.