Říjen byl naprosto pekelný měsíc – pracovně, fyzicky, emocionálně. Prostě všechno špatně. Nakonec jsem i přesto – nebo možná právě proto – přečetla 7 knih, ale je fakt, že je to zase taková mírně ošulené přečteno:) 

Jako první jsem po Humbooku (který jsem si moc užila a report najdete ZDE) přečetla Mléko a med od Rupi Kaur. Když pomineme debaty, jestli je to nebo není poezie, tak je to hodně dobré a hodně silné. Našla jsem se v tom tak moc, až jsem se nad sebou zamyslela – a dost se vyděsila. Bez legrace.

Pak jsem přelouskala Kus temnoty od Margaret Atwoodové. Tuhle knížku jsem měla v merku už dlouho a konečně jsem ji ulovila v knihovně. A bylo to naprosto skvělé, rozhodně tohle netradiční převyprávění Bouře od Shakespeara všemi deseti doporučuju!

Pak jsem sáhla po Příbězích na dobrou noc pro malé rebelky, což byl letošní velký hit. Nejsem malá rebelka (no, dobře, jsem mrňavá rebelka), ale přišlo mi to hrozně okleštěné a sluníčkové. Měla jsem mizernou náladu, takže sluníčkové věci mi zrovna moc nesedly. Pro cílovou skupinu malých holčiček si ale myslím, že to bude fajn. Recenzi najdete ZDE.

Už jsem zase nestíhala, tak jsem si vzala Cestu dějinami čar a kouzel, knížka, které volně patří k sérii Harry Potter a v knižní podobě zpracovává výstavu, které byla v vidění v Anglii. Je to spíš pro nadšence, ale celá je to krásně zpracované a má to opravdu dobrý edukativní rozměr, takže si myslím, že se jedná o dobrý tip na vánoční dárek. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Následně nastal čas přečíst Devět dní od Zuzany Strachotové, protože jsem měla redigovat druhý díl. Tahle dystopie mi naprosto unikla, ale to je hrozná škoda, protože knížka je vážně dobrá . (A druhý díl je ještě o třídu výš, takže se máte na co těšit:)

Pak jsem se vrhla na Píseň stínů, což je pokračování Písně zimy, které se mi strašně líbila. Nemám ráda protahování příběhů, které mají ukončený konec, a tady se mi znovu potvrdilo, že se to většinou nedopadá ideálně. Píseň stínů byla dobrá, ale úrovně prvního dílu rozhodně nedosahovala. Recenzi najdete ZDE.

A jako poslední jsem se pustila do Lovu stínů, na který jsem se moc těšila. Mělo se jednat o kombinaci sci-fi a romantiky, což je něco přesně pro mě, bohužel tady jsem ale tvrdě narazila. Moc mi to nesedlo, hlavně kvůli hlavnímu hrdinovi i poměrně kostrbatému stylu. Hrozná škoda. Recenzi si můžete přečíst ZDE.