Kéž by mi bylo znovu patnáct

Nedávno jsem si své kamarádce kosmetičce postěžovala, že mám pleť jak patnáctka (a nemyslela jsem to jako lichotku:). A kamarádka zareagovala: „Ještě kdyby nám skutečně bylo těch patnáct, co?“ A ze mě vypadlo: „Ani za nic.“ Začala jsem přemýšlet, co všechno bych musela zažít znova. Chození do školy. Maturitu. Bydlení s rodiči. (Svoje rodiče mám moc …

Pokračování textu Kéž by mi bylo znovu patnáct

Duben 2015

Nikdy jsem neměla duben ráda. Byl to měsíc poznamenaný nepředvídatelným počasím, průměrnými teplotami, chvilkovými záblesky slunce a častým deštěm. V posledních letech ale v dubnu občas zažijete nádherné dny, můžete pobíhat jen v tričku, podivujete se, jak to všechno nádherně kvete, a máte pocit, že všechno prostě kvete dřív… než tomu bylo dříve. Ale pak najednou klesnou teploty, přijde déšť, padá sníh a vy si uvědomíte, že je to pořád duben. Ten nevyzpytatelný měsíc.

Podivné město Londýn je sužován válkou i netvory

Šestnáctiletý Jacob Portman nedávno zjistil, že fantastické příběhy jeho dědečka Abrahama byly pravdivé. Skutečně existuje velšský ostrov, kde se nachází tajuplný sirotčinec slečny Peregrinové, v němž žijí podivné děti.  Navíc se Jacob dozvěděl, že i on patří mezi ně, a dokáže vidět netvory a stvůry, kteří děti pronásledují a zabíjí.

Tim a Duncan napíší vlastní Esej o tragédii

Duncan Meade nastupuje do čtvrtého ročníku na prestižní Irvingově střední škole, kde existuje celá řada tradic. Například ta, kdy předchozí obyvatel pokoje na koleji zanechá svému nástupci „poklad“, tedy jakýsi dárek na přivítanou. Může to být cokoliv: knihy, hudba, lístky do drahé restaurace, kus shnilé pizzy nebo zakázaný alkohol a živá zvířata. Duncan nachází sbírku cédéček, na nichž najde nahrávku příběhu podivínského Tima.

Počítačová hra Erebos pohltí i tebe. A možná přežiješ

Nick Dunmore je obyčejný teenager – navštěvuje londýnskou střední školu, v kolektivu má přátele i lidi, co nemůže vystát, zamiluje se do své spolužačky a zápasí s chemií, aby mohl jít studovat medicínu. Vše se změní v den, kdy si jeho spolužáci začnou předávat podivný balíček a komukoliv odmítají říct, co v něm je a proč kolem toho dělají takové tajnosti. Stále víc lidí ve škole chybí, zbytek vypadá jako by pařil celou noc, vytvářejí se tajuplně si šeptající skupinky. Je jasné, že se škola rozdělila na ty, co jsem zasvěcení… a na ty, co se nic nesmí dozvědět. A Nick víc než po čemkoliv jiném touží, aby patřil mezi ty první.