Myslela jsem si, že toho za léto moc nepřečtu, takže jsem spojila červenec a srpen dohromady. No, nakonec jsem toho přečetla dost, když uvážím, jak ve všech ohledech náročné a smutné léto to bylo…

Začala jsem vcelku ambiciózně a přečetla jsem takovou cihlu jménem Obsidio, což je závěrečný díl Akta Iluminae. Ach, tohle bylo boží. Dokonalý závěr skvělé série. Pokud jste nečetli, tak celou sérii rozhodně doporučuju. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Ruso a mizející tanečnice je kniha, kterou jsem si koupila už před pár lety v Levných knihách. Teď jsem ji chtěla dovézt mamce, což už jsem nestihla, ale tak jsem se do ní podívala a najednou jsem zjistila, že čtu a čtu a strašlivě mě to baví. Skvělý hrdina, který je v háji, takže na všechno kouká se sympatických nadhledem a smyslem pro humor, skvěle popsané prostředí Británie pod nadvládou římské říše a nenásilná detektivní linka. Tohle za mě rozhodně ano.

Meč a ptáček vypadal super zajímavě, ale… Byla to taková naivní pohádka ve fantasy hávu, což neberu jako mínus, protože to já ráda. Ale taky je to autorčina prvotina, a i když má autorka talent pro hraní si slovíčky, už jí nejde nějak čtenáři zprostředkovat dechberoucí děj. Takže jsem takhle měla pocit, že čtu popis o tom, jak se něco děje, než že bych ten příběh prožívala… Hrozná škoda.

Nicméně knihou Medvěd a Slavík jsem si dokonale spravila chuť. Středověké Rusku, zápas mezi pohanstvím a křesťanstvím, fantasy prvky a inspirace původní legendou o Mrazíkovi… ach, tohle je vážně strašně dobré. Nejedná ale o typickou young adult fantasy, spíš o historický román s fantasy prvky, a tentokrát prostý romantiky (i když v dalších dílech už nepochybně bude).

A pak se všechno sesypalo jako domeček z karet. Přečetla jsem hromadu gay fanfiction, což mě drželo při zdravém rozumu (jakkoli divně a nepravděpodobně to zní) a pak jsem se pustila do starých Pevností. Našla jsem povídku Údolí od Jany Rečkové, což je boží záležitost, a taky Ozvěnu od Miroslava Žambocha, což je ještě víc boží záležitost. A pak jsem si od něj musela přečíst i Dlouhý sprint, který je úplně nejvíc boží záležitost, četla jsem ho s Ozvěnou už poněkolikáté v průběhu patnácti let a pořád to miluju. Naprosto.

A tím byl konec července.

Na začátek jsem si zvolila Protivníky, druhý díl Renegátů, protože jsem se potřebovala zase rozjet. Líp jsem si nemohla vybrat. Jak mě první díl až tak nebral, tak Protivníci si mě získali. Ach, boží to bylo. Ale kde je ten třetí díl? 🙂 Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Pak jsem přečetla, teda spíš prozkoumala Pobertův plánek, což je lehce interaktivní sranda pro děti obohacená o neviditelný inkoust a hůlku, které svítí. Jako je to spíš blbůstka, ale moc pěkná a já jsem se s ní hezky vyřádila. Recenzi najdete ZDE.

Následně jsem si dala re-reading Kletby vítězů a překvapivě mě to napodruhé bavilo o dost víc než poprvé. I to se někdy stává. Recenzi najdete ZDE. Hned jsem tedy pokračovala druhým dílem s názvem Zrada vítězů, a za mě lepší než první díl, i když jsem očividně jedna z mála, kdo si to myslí. Ale já prostě ty dvorské intriky ráda. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Pak jsem se konečně dostala k Havranímu králi, čtvrtého a závěrečnému dílu Havraní chlapci. Dobré to bylo, to vyústění a vysvětlení je skvělé a nečekané a ty vztahy, no, tohle jsem nečekala, ale o to víc jsem si to užila. Jen bych chtěla ten dokonalý, poetický český překlad. Pak bych si to užila o moc víc.

A úplně nakonec srpna jsem se pustila do strašlivého restu, kterým byli Misteri od Jany Rečkové. No, moje oblíbená autorka prokázala, že skutečně byla nekorunovanou královnou české fantasy, i když jsem si říkala, že by to mohlo být o kousek kratší. Nicméně to pořád bylo dost dobré a skvěle vymyšlené. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Tak to bylo moje přečteno za léto.